Čest a hrdost

Na stráni stojí dub urozený,

větve k nebi vzpíná, listí šumí.

Kořeny v hlubinách jsou pevné,

nesou paměť otců, co učili dříve.

Večer rudý červánkem pole barví,

hvězdy bdí nad krajem jak věrní strážci.

Kdokoliv poctivě kráčí cestou starou,

pozná čest i sílu, hrdost a mrav svatý.

Dobro i zlo v srdci člověka sídlí.

Kdo pravdu ctí, ten temnotu přemůže.

Kdo klamu volí, sám sebe spoutá v hříchu,

jim světlo té ctnosti přec vždy zmizí.

Nechť bouře pálí, nechť svět zlem temní,

naše duše stojí pevně, nezlomené.

Každý čin, jenž světlem pravdy září,

rozžehne temnotu, srdce lidu volené.