Na rohu ulice, kde lampy bloudí,
stojí starý pán se svým kloboukem.
Dívá se na svět, co spěchá, moc hlučí
a přitom má v očích klid i smutek.
Ženy jdou s nákupem, děti se smějí,
a on jen pokyvuje hlavou smírně.
Tak plyne život, skřípe mezi zuby,
každý den je jak kapka v řece širé.
I já se směju spolu s ním, peprně,
protože i tam se najde kouzlo malé.
No a v té lampě, co večer už bliká,
světlo přec zůstává, i když se stmívá.