Městem obchází
zkáza.
Je krásná
a plná hněvu,
chutná
jako prach a tlení,
jako člověk,
co tu není,
jako chvíle nehybnosti
těsně před pádem.
Modlím se k ní
v rytmu svého dechu.
Ty snad ne?
Nenašels nikdy zalíbení
v chtivých ručkách ohně?
Neplakej,
nebe je tu taky,
uvíznulo
v dětských očích,
pod hromadami haraburdí
co jsou život
a co hoří a tají
a mají mě v hrsti.
A ona,
přízrak z vaty,
mi šlape na paty
a když mám pocit,
že mě snad opustila,
pokaždé ji zahlédnu
balancovat na hraně
svého zorného pole.
Její úsměv
krájí vzduch.
Laxík to celkem vystihl, někde jsou věty, až moc dlouhé, nudné... Jinak celkem ok. Uvidíme, co bude dál...
16.12.2025 22:17:31 | xMichael
Taky díky za kritiku. Trochu jsem to upravila, je pravda, že hodně toho šlo osekat.
17.12.2025 00:56:23 | Olbrama
Umíš navodit atmosféru, ale je to příliš dlouhé, a tak po chvíli vyprchává. Krátké, úderné verše by v tvém případě fungovaly, ale v takovém množství text tříští. Text také kazí občasná klišé, jako „rozpraskaný beton“, „zlověstný hněv“ (slovo zlověstný je zbytečné, hněv bývá zlověstný sám o sobě), „olizující zkáza“ apod. To kazí originální a kvalitní přirovnání, která v textu jsou. Jinak je ale báseň autentická a (na většině míst) žije, není špatná.
16.12.2025 21:11:52 | Laxx159
Děkuju za zpětnou vazbu, jsou to moc cenné postřehy, teď to v tom už vidím taky, hlavně ta klišé, achjo :D
16.12.2025 22:49:57 | Olbrama