Kapky padají po skle mrakodrapů,
ulice se třpytí v bílém led břesku.
Člověk kráčí alejemi sloupů
a stíny klátí dlažbu v temném lesku.
Světla nad hlavou blikají jak hvězdy,
všechno se třese meluzínou větru,
město se ztrácí mezi pražskými zdmi
a kapky padají, zpívají květu.
Kabeláž visí nad chodníky
a voda je sbírá do stříbrných proudů,
led lampa svítí mezi větvemi
a člověk zpívá hymnu do kapek mraků.
Oči tančí mezi obrazovkami,
světlo se láme na mokré dlažbě,
město se hemží neživými těli,
a kapky padají, stále a stále.