Neposedná

Verše se jeden přes druhý
Hop!
Přeskakují v mojí hlavě.
A ani moje dlaně
Nemají zrovna stání
Hledají
Roztěkaně,
Napůl hravě,
Nějaké zaměstnání.
A čekala by hlava,
Že aspoň bude jaksi uklizeno,
Ale není.
Je tady stejný bordel jako včera
- V bytě
I v mysli,
Na svět se zrovna snáší temno,
Země je najednou láva,
Nohy mě na procházku nutí
Do studeného šera.
Obejdu dva tři bloky.
Někde už chystají se na Vánoce,
Co přiřítí se mílovými konzumními skoky.
Tenhle čas
Probouzí ve mně voyerské pnutí.
Zůstávám stát,
Chci chvíli pobýt
V každičkém osvětleném domě.
Chci vědět:
Kdo se čemu těší,
Z čeho má strach
A čemu nevěří,
Co radši neřeší,
O čem zcela mlčí.
A nemůžu se zeptat,
Co chtěla bych se ptát.
Jakpak to u nich asi voní?
Co hraje za hudbu?
Co bude k večeři?
I když to nejspíš nebude nic pro mě.
A co si budou šeptat,
Až půjdou spát?
Po nápadně krátké době
Nezvané návštěvy ojíněnýn oknem,
Se se mnou realita protne,
Přiznám si, od čeho se marně ženu.
Myšlenky
I mé neposedné srdce
Utečou zase k tobě.
Jdu domů,
Tohle vážně nemá cenu.