Jakými slovy mluvit a pohledem se dívat?

Jakými slovy mluvit, aby nezraňovala?
Jakým pohledem se na svět dívat,
aby případná bolest přestala?

Stačí pochopit, že
ne vše, co bolí, je konec naší cesty,
je to jen její malá a mizivá součást.

Vím,
že přes všechno, co přijde, už dokážu žít,
jen bez slz se to občas neobejde.
Slzy totiž nepopírají život,
naopak jsou jeho tichým důkazem.

Navíc
ztraceni jsme občas více v mysli,
kde se jen déle zastavíme
a ona se více ptá než odpovídá.

Dovolme
nechat si projít smutek srdcem,
jen bez toho, aby se tam zabydlel.

Cítit a vnímat
je způsob, jak dotýkat se hloubek,
jak posouvat hranice prožitků
a nesnít jen v našich představách.

A i když
ne vždy jsou slova a činy druhých
vůči nám laskavá.

Tak,
pokud se někdy v sobě ztratíme,
víme:

že můžeme jít dál,

kráčet všemi směry,

prožívat,

milovat,

a

jít životem bez obav…