Jsou to tři týdny kdy šály závějí
obepínaly krovy sedlových střech
svět zkrásněl měl jsem jej znovu raději
usedavý pláč jitřil každý můj dech
Poezie mini a u mě s maxi učinkem.
Melancholie je už několikrát přeložený balicí papír. Ani nešustí potěšením a smíchem.
Dívám se právě po očku na klasiku Chaplinova filmu Zlaté opojení. A zde si člověk uvědomí ten paradox. Jak ten nesmrtelný optimizmus Chaplina, dovede rozesmát i ty jeho trable a divákův soucitný škleb.
Tak si jen sehnat svého Šprťouchla. Myslím, že jich najdem dost a jen hledat. Dobrá nálada, dobrou drogou*
22.01.2026 13:20:43 | šerý
i obepínání má přece svůj čas daný
aby se nedusily střechy ani krovy
svět krásní neustále a rád ti to poví
by tišil pláč a vzal tě v chvíle nepoznaný :)
22.01.2026 11:58:49 | šuměnka
Já v úžasu před domem stál,
kdy mráz květy na okna maloval.
Kdy jiskřivý sníh,
mně spočinul na skráních. :-))
22.01.2026 11:57:25 | Kan