Byla

Byla promoklá, když seděla na útesech,
byla rozesmátá, když závodila s větrem
Byla mezi mraky, když odjížděla
dotknout se vůní Orientu –
a nadobro zapadla za horizont,
když vrátila se domů

Byla kyselinou na mých prstech,
krví, co stéká pod matraci,
Byla toulavým pohledem
který zničil všechno,
co jsem do té
doby znal

A já,
já jsem jí to dovolil
Pro vzpomínku zvěčněnou
v malé jizvě
na mé dlani

—
Byla promoklá, když seděla na útesech,
kde se bledě třásla zimou
a mlčky
sváděla moře
gesty svých řas