Zlaté klasy

Děkuji, že hojíš rány z mé čepele,

dals mi nový svět, i plamen vodou hasí.

Když je vidíš, ty víš, myšlenky z popele.

Dík tobě se měním jako pole v klasy.

(Granáty by lhaly)

Z tvých slov se mi krev do žil vrací,

tep se zas rovná, mizí mrazy.

Co dřív rval jsem a svíral pěsti,

dozrává teď ve zlaté klasy.

Každým krokem se zázrak mění v počin,

tak jako dozrává jablečný plod země.

Ležíme pod stromem s příslibem věčným,

my dva pospolu v jazykovém domě.

Slova klíčí v hlíně našich dlaní,

co bylo trnem, mládne zpět.

Tvůj hlas je déšť, jenž bez vyzvání

umí dát suchému srdci květ.

Až léto ohne klasy k zemi,

v jejich tíze já poznám čas.

Že láska není boj se stíny,

nýbrž zrání, co kvete v nás.

(Už se zase ozývají)