Náladovka z vlaku

Jsou chvíle vzpomínek
co nitrem orají
pamětí krajinek
tam a sem putují.

A když se vynoří
ve chvíli leckteré,
nitrem se rozhoří
a žhnou jak z popele.

To, co už zdálo se
dobou vší zapadat,
může se vynořit
a nitro rozehřát:

vzpomínkou na mladost
krásu bezstarostnou,
na lásku, na radost
tam kdesi zažitou.

Je těch míst nemnoho,
co v žití zmotaném
vždycky a nadobro
zvát smíme domovem.

(ve vlaku kdesi mezi Žďárem n./Sázavou a Křižanovem, 20/2 2026)