Až budu králem složenek
možná příjdu na smysl života
a bolest sama sebe odežene
a konečné řešení mě přivítá...
Až si to všechno spočítám
možná přijdu na to jak smrt oddálit
čím více peněz, tím více jistoty
Do čísel, hodnot a měn sebe sama zahalit...
Vůbec mě to nebaví
chodím v zašpiněných botách
pouštím si v osamělých ulících muziku
nezabývám se kam jsem to dotáh...
Lidskost je prý kompromis
který však z lásky dělá sliz
Sledují kolem sebe oboje,
kompromisy i souboje, zdigitalizovaných krys...
Tohle není kritika
té jsem vzdálen
někdo po penězích prahne
a jiný spokojí se s málem..
Já však cestuji vesmírem
pohledem, dohledem hvězd i nadhledem z cest..
Pro společnost jsem upírem
Když sázím tmu a vidím černé růže kvést..