Máma a táta
Máma a táta
Máma a táta se spolu smějí
A ty jsi na jednou plná nadějí
Ale tuhle chvíli vystřídá jiný čas
z obýváku zas slyším jejich hlas
Ten hlas je plný vyčítání a zlosti
Já už mám všech těch hádek dosti
Jaké to je přijít domů a vidět dva lidi, co jsou si cizí
I když jejich láska by měla být rizí
Jaké to je potají v pokoji brečet
A je slyšet přes zeď zas ječet
Jaké to je být tím mostem,
co odolává všem těm zlostem
A tak si kladu jedinou otázku,
kam pohřbili tu svou lásku?
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Od stání v chladu chodidla zebou
ježí se chlupy na zátylku
sestřičko neboj se, jsem tady s tebou
snad už to skončí, vydrž to chvilku.
Výkřiky řezají jak pila do masa
zacpi si uši, princezno zlatovlasá.
28.02.2026 20:59:03 Pelican
Tady ale není problémem pohřbená láska, ale neschopnost se chovat jako dospělý člověk. Dospělý ve smyslu emoční vyzrálosti. Vždyť i lidé milující se, nebo myslící si, že milují, se chovají jako hovádka. A lidé nemilující se k sobě chovat s respektem. Někteří lidé budou mít problémy (které se neprojevují jen hádkami, ale i nezájmem a takový vztah může na první pohled vypadat jako fungující) ve vztazích stále, protože nejsou emočné vyzrálí. Jen proto, že je lidský čas vyměřen, nemají čas na to to opakovaně dokazovat zas a stále.
Báseň není pojednání o lásce a vztazích, chápu, ale nedalo mi to a cítil jsem potřebu se projevit jako chytrák. ;-)
28.02.2026 19:38:29 MikeYates
Návštěvnost
