Štěkot tmy

Tři. Dva. Jedna. Teď!

Odbívá osm, slyším štěkání.

 

Tak utíkej.

 

Skákej ve starých atletkách

a probuď všechny šrámy.

Už tam skoro budeme!

Jen malá spěšná chvíle

mi stéká po čele.

 

Teplý únor, běžíme,

bolí nás bedra.

Tvoje vlasy střídají strany,

čekáme spolu u přechodu.

 

Jaké to je, když vběhnu

do světla a spadnu?

 

Noc nám leží u nohou,

otevírá náruč,

altánek je v příslibu dálky.

Přilož mi dlaně k uším - zase bolí.

Víš, jak to mám, poběžíme,

žádné zahálky!

 

Proč pokaždé,

když pádím,

je to s tebou?

 

Chci soutěžit!

 

V lesní propasti stojím

a laškuji s vysokou lampou.

Zase se schováváš?

Už jsme tady,

pod visutou kampou.

 

Ruka mi táhne ke kapse,

malíčkem trhám kapesník.

Srdce vibruje

a zvedá objem hrudi.

 

Nikde nikdo,

jen zvony a štěkot tmy.