Pavlínko jsi ode mě dál
než by jsi byla z královského rodu
a při tom jsi jen
Z VEDLEJŠÍHO VCHODU....
Už tři roky bolíš mě
už tři roky se ti vyhýbám
jenom abych si , v rysech tvé krásy
nemusel uvědomit, že umírám..
Drží mi hlavu pod vodou
drží mi hlavu ve hlíně
hlídači života, co jinak nemohou
než vyřazovat jedině...
Tohle je píseň bolesti
se silou věnovanou rozbouřeným mořím
až se mě příště zeptáš kolik je hodin
odpovím jen JÁ NEVÍM, HOŘÍM.....
Až potkáš mě příště
plameny mi budou šlehat i z očních důlku
a to ještě uvidíš
ZE MĚ JENOM PŮLKU
A až se budeš vracet
zjistíš, že šlápla jsi do hrstky popela
možná otřeš si botu o trávu
a tím tenhle příběh skončí docela..