VÁHÁNÍ

VÁHÁNÍ

Chvíli váhám - pak už běžím,
pomoc dívce nabídnout se snažím.
Upadla tiše na schodech,
nemůže popadnout dech.

Přiběhl jsem právě včas,
jemně zaklonil její hlavu.
V tom okamžiku slyším hlas:
„Děkuji za vaši odvahu.“

To váhání nebylo na místě,
dnes to vím já jistě.
Kdybych tenkrát zaváhal,
její úsměv bych nepoznal.

Jen tak malá chvilka pouhá,
změnila pak život můj.
Tenkrát ležela tam dívka,
nyní mám poklad svůj.