Ale...

Vykřešeš oheň

v očích nemocného psa

hoří vyvrácený ořešák

Lovíš vejce z ptačího zpěvu,

ale hnízdo je příliš vysoko.

Už dávno nemáš sokolnickou rukavici,

jen řeznickou z oceli.

Žádný prst není celý. Padá z ní tma.

Když jsem se probudil,

měl na sobě moji pracovní košili.

Už neštěkal.

Dal mi kolem krku obojek.

Řekl: „Jdeme tam, kde hořel ořešák.“

Moje morda s tvým obličejem