Vidina z dílny všech hodin....

Vidina z dílny všech hodin....

Anotace: ...když kmen vyšinul až za krveprolití astrálního prince...

 

 

Otevíráš se preromantickým obsesím až ke kyberpunkovým vodám nostalgie kdy mozek ještě trnul v hlavě a ne ze zdi či z podloubí experimentální laboratoře na oratoria zvuku a nesmírně mocné radioteseraktivní produkce. Ve vodní nádrži plavala postkulturní souprava alembických kádí a padlých sonických pluků nezvěstných. 

 

 Skupina lidí se bavila na neznámá témata vstupující do jejich hlavy jinými kanály než si umíme představit. Vše bylo zahaleno v písmenech zhmoťňujících se pod skupenstvím toho, čemu řemeslníci dříve říkali antropomorfní dílna na elementární zvukovou syntézu. Těleso se zvedalo v cyklických pohybech až dosáhlo zenitní kategorie zlomené roviny.

 

 

 Synkretické zhmoťnovadlo prvotního snění unášelo cestující krajinou mnoha set nevyřčených smyslů postrádajících jakékoliv starodávné tunélky tradice nebo exemplárního částicového zrna viditelnosti. Až za okraj počátku početí zornic ze kterých se rýsující pole podobalo poďobaným batyskafům plujícím po rozmazaném muzeu vědomé ponorky nebes.

 

 Enigmatický čaroděj všechny unášel až do alchemického odpočívadla, kam snášel vejce své amorfní podstaty odkud vzcházela druhá molekulární vize, ze které podléhajím zákonům přinášených rovin skládal poklonu tím, že viděl své klony narozené v budoucnosti, až nakonec setkání mohlo proběhnout ne jinak než v rovině naprosto odlišné odlidštění.

 

 Vzpomínky nikdy neproběhly jinak než ve fyzickém pamětovém spektru a ty které zůstaly na hladině vědomí se pouze přesouvali do těl za která nešlo dohlédnout, i proto jsi odběhla až sem. Místo které mám na mysli postrádá jakýkoliv funkceplný logaritmus zmizení a veškeré otevřené programovatelné verze jsou již spuštěny ven za práh existence.

 

 Kousky toho, co se dříve nazývalo lidskou podstatou se nacházely vychýlené v gravitačním poli meteorického reje vědomí, za tím vším nás oblažené výspy tlačily k metám dříve neredukovatelných kvant a enstází, jež byly neshlédnutelné jakoukoliv negací toho, čemu mozek, nebo jeho nositel mohl říkal avangartní včelstvo atomárního roje kohezivní implementace struktur či superstruktur.

 

 Fázové posuny nešli do kvartálů či fonetických rovin jinak než adhezivně a ty jsi tvořil jen směsi a transformativní vzorce, z nichž se tělesa a páteřní korpusy textur hromadili v tom čemu říkáš tunelové snění jiného patra konsensuální duality reality. Tím se fraktální impozice začala líhnout a kroutit z taškovité břidlice a čepy těch nevýslovností se obraceli proti týlu tvých očnicových zahrad nezvěstných.

 

 Pokud mám pokračovat podle plánu na piánu slov nezrozených a nevlitých v tento vjem, budu muset přehodnotit celou podstatu myšlení, či částicové zatmění toho co tvoří masu vědomé zkušenosti, pohlcené vyšším akupunkturním principem řádu sektorového smrštění prince, skrz kterého krvácel celý éther i památné lůno neviditelných asambláží vstříc druhotné lize nezapomenutelných roztříštěných.

 

 Nazvat celou vidoucí fosílii múzickou dávalo význam jen potud se objekt který jsi hladil svou pozornosti, neobyvatelně zřekl přizniviska počátečního rozpadu identity a ta se měla dávno vidět jako před vykopáním nějakou prenatální vizí, jež dávno proběhla v tisícerých zatměních celistvé horniny, za kterou se rýsoval nový, neznámější obzor.

 

 Za obzorem se střídaly lidské i nelidské vidiny v prostoru ňader kosmicky nezatracených. Dílna všech hodin měla uskupení jen potud, pokud ji nikdo neimplementoval do své vnitřní podstaty a nechápal ji jako autonomní součást vesmírné konsolidace. Planety kolem ní mohli ubíhat jen po předem představitelných drahách, zlomových bodech ve kterých nechal otisk sám predominant kosmické nátury.

 

 Onen nikdo za nějž bojují absolutní obyvatelé sebeznicotnělé verze ve vice versu vize, kam proniká audibilní systém fragmentální výpovědi prince, pamatujícího intelekt jako rasu dříve spojených národů a spojenců, spojivek a sourodých šumících galaktických mimetických mimů plazmy a organely formujících se jader hmoty. 

 

 Kdyby prastaré činidlo reagovalo na smrt kohokoliv v dosahu, mohlo by dojít k počátečním posuvům v látkách v nás obsažených a tím pádem prekaroiterické turbulence by dosáhly úplné horizontální úrovně počátku smrtelnosti a člověk by patřil k párovým soustavám obsažených v jinočleněném stupnicovitém prstenci toho astrálního tvora.

 

 Jmenujeme-li cestou toho tvora jako larvální fascinaci universem počátečních vrcholů a examinací extatické dvojdomosti, předmostí naší touhy se svine a dobrovolně se poddá dalším podstatným formám, ze kterých budou čerpat další dynastie snivců a dravců posvátné hmoty vědomí, ze které čerpáme sebevědomou intonaci a inspirativní klaviaturu všech částicových moří hlásek v nich obsažených.

 

 Všichni se jeví jako ódičtí hrdinové, když se učíš nazírat tím hudebním způsobem pro který zmírala celá tisíceletí tektonických posuvů a dynamických modelací souhrných energií lidských faktorů ve vědomosti obsažených, ne všech přesahujících logos abdikovatelnosti či kapitulovatelnosti před mohutnou řekou imaginativního jádra foremnosti bytí.

 

 Kapilárou interlúdií a aforistických vyznění o člověku jako formě se dozvíme posloupné prvky odvozené z jader lidskosti pocítěné v nesmírné hloubce okořeněné vesmírným sněním a přítomným vyhozením do vzduchu všech negativních myšlenek a vzruchů trávících dobrou vodivost přísné tvorby bystrého pozorovatele částicového urychlovače nevědomí.

 

 Zdali bys prozřel nebo objevil nového avatara své přítomné avanturínové existence, dej mi neprodleně vědět než sejmeme otisk a pochutnáme si na pochodni, která formovala tento text, ze kterého čerpáš, nebo si jej čteš jako by jsi již jednou existovalo a mělo zrak určený k těmto účelům, jež mohli uvěřit jen s dočiněním tváře tvých neposledních poslání. 

 

 Z vizionáře se tak snává snílek, jehož odpůrci nazvou jasnozřivým, nebo neomylně němým tazatelem naší doby, či doby, která předchází zrození nových živých jsoucností v budoucích. Mrtvý procitnou k životu a my s nimi dokážeme komunikovat na úrovni o které bádavě umíme pouze mlčet. J

 

 Makropaky tvých extenzí se budou libozvučně cítít odzvučené, až se poměješ, nebo usměješ na toho, kdo ti nadiktoval tento neskonalý text o nezvěstné duze plachýt tvorů sonického prvenství. Biomofické fragmentální rezonance vysedly všude po tvém pokoji a ty si nezřízeně pátráš zdali nemají brášky v tom jak pojmenováváme vesmír dynamických oscilátorů tvořících se z vln ubíhajících ve stěny reproduktorů.

 

 Je možné, že nic z toho so slyšíme právě prochází ještě jinými námi, v druhé nebo třetí alternující rovinamnině a tam odkud čerpající pravost odkapává do slov, tam se buduje vize hodná génia. A přítom je to vůbec první snaha o to proniknout do reality, nebo z ní vystoupit nadobro, jako tato smrtelná vidina všech hodin.

 

 Mluvíme o ní proto, že je je z dílny, za kterou pracující na zroditelnosti volají jen hlasem, o němž tito budující stále ještě nic neví a sebeexperimentálnější skutečnost, nezmění to, že na počátku stiného biomorfického výletu byla pradávná kontinuita, hojná a památná vlna zvuku, od které ses učil přijímat i dávat blahodárnou energii. 

 

 Otevírající plenéry mysli zaplavovali volnou nařknutelnost z psychedelické kontinuální anémie dobrých vibrací. Láskyplná jádro bytosti zvednulo svou viditelnost k vrcholům. Ozvučené představení vlá sem se dovolá. Verši vsříc novou ideu. 

 

   

 Otevřela se ti mysl     dřív a nyní   ještě jednou   pokaždé když sis vzpoměla   na mne

      dávám ti znát           dřivější i minulé          budoucí a nezažité      pro tebe

        pulzuješ a střídáš           všechno i nic            kam se počítáš        než v nás

 

   Oprámněné   svěží            znovu zakusitelné              nezmarněné chvíle    v namouduší

      ochucuješ                         přítomného                      žití tříště                 v Tvou

      vulkanizuješ prostorem           celého tvého                 nultých deště           zpěvů

 

     V tomto okamžiku                 střapaté písky                   řežou   do režije       mých slov

       matně zapomínáš                  zřaosen osou vulv                 co vše zde nežije      v slabinách tvých

     rozpolcuješ harmonii                 antropožíla                             svlažuje                co jímá nás

 

    O práh volných                         páté řízení                              o noci                  probudí za mne

      principy                                 o plání                                      nichž            cítíš

      itineráře a snáře                     o pláni                                        dýchají      co myslíš námi

 

    Plíce táhnou loď                       na novou zem                            rozjímáš             pro  množinu nás

    a přitom zpěv                               destruje setiny                       za klamem                   světa v mnozemi

     klasy  tvoř                                        kam se podíváš                 haj obranu                   bearanidla nás

     

    Prsty klást                                         mezi   škvíry                        málo z toho             vydrží

      oběti jsou                                          dvě špíny                             vím jen tebe            v zápraží

       vidím se prvně                                      jak volně                              sečeš  lem             v zátiší

 

    Panenskost je svá                                    navždy živá                            krajnost             krajanů  

        příď   hájí                                                silné duše                           most                 v předtuše 

         jen                                                             buď                                 prostě              buď 

 

   ...AŽ TO PŘIJDE 

      VIDINA VŠECH HODIN

      VIDINA BÁSNÍKOVA DÍLNA

      

      VRACEJÍCÍ KORÁB

      VŠECHNY HODINY SVĚTA

      VYPITÉ ASTRÁLNÍM PRINCEM

 

      JEHO ÚMLUVA VOLÁ  

      JEHO SMRT NESMLOUVÁ

      JEHO DÁLALA JE SKUTEČNOSTÍ

 

      HAD KŮŽE JE MOŽNOSTÍ

      BEZ PŘÍČIN NELZE PLAVAT

      BEZ PLAVBY NEMŮŽEŠ SKONAT

 

      DOKONAVÉ POHYBY PRSTENCŮ

      PRÁVĚ OBJÍMAJÍ VŠECH TVÉ 

      NESPLNĚNÉ SNY O MAJESTÁTNÍM ŽIVOTĚ

 

      MÍZA TĚCH CHVIL NADJÍMÁ PRÁM

      ŘEKA JE ELEKTRICKÝ CHRÁM

      VESMÍRNÝ KORÁN

      

      DIGITÁLNÍ BIBLE PROTĚJŠKŮ

      ALABASTR ZEVNĚJŠKŮ 

      VNITŘKEM DO NÁS VSAZENÝCH

 

  

      Po stezkách hlásek hlazených

      úderníčků jazyku uhozených

      paměti otisku života vsazených. 

 

     

      ŠTítky šalvějového oka supernov

      štítky mravenčí

      šeptající....

 ...

Autor Happyyz, 08.06.2015
Přečteno 413x
Tipy 1 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: Isabella Monvoisin
ikonka Komentáře (1)
ikonka Komentujících (1)

Komentáře

Hůůůů...dávám tip, to můžu. :-D
Částicový urychlovač nevědomí...davaj!

08.06.2015 19:47:59 | Isabella Monvoisinreagovat

© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter