Nepopsaný list - 11. část - Nedůtklivý pán

Útulek madam Bonesové, o pět let později

 

Správkyně dětského domova zarazila Lucifera ve dveřích. „Pane Parkere, hledal Vás tu nějaký muž. Říkal, že je z adopčního úřadu.“

Malinko znejistěl. „Kdy odešel?“

„Čeká na Vás v herně. Moc se mi nelíbí, víte, ten jeho kabát tak divně zapáchá.“

Vydechl, úlevou. „Postarám se o něj.“

 

Rychlými kroky se ocitl na místě. Cizinec v ošuntělém kabátě si prohlížel hračky a něco si pro sebe mumlal.

„Copak, Hugo, leze na tebe senilita?“

Smrťák se po něm ohnal. „To spíš tobě straší v hlavě, Morningstare! Děláte si z mého rajónu minový pole! Nemůžu ujít ani půl metru, abych nenarazil na anděla nebo démona, většinou v důvěrném objetí, co obvykle končí několika vyraženými zuby a haldou krve na chodníku. Nechcete si ty vaše rozmíšky řešit na jiný planetě? Já a moji pomocníci tu totiž máme dost svý práce, natož ještě odklízet zdánlivě mrtvá těla křídláků a pekelníků!“

Lucifer si hvízdl. Nebyla to přece jeho vina. Svým podřízeným dal jasně najevo, že se nesmí nechat od andělů vyprovokovat. A teď ještě bude muset uklidňovat vztekajícího se Pána smrti.

„Nejspíš za tím bude zase jen něčí zlomyslná pomluva. Nemusíš se bát! Nejsme ve válce.“

Střelil po něm pohledem. „Konflikty všude! Lítám hned do Afriky, hned zas do Ameriky, a jestli to takhle půjde dál, budu muset „najmout“ další personál.“

Přemýšlel, co ho asi přivedlo sem. „A tady jsi kvůli…?“

„Rozhod jsem se! Tu holku ti zabavim!“

„Tak to teda prr, Hugo! Ta malá tu zůstane! Je jako…“

„Tvoje dcera? Jó, všim jsem si. Navštěvujou jí tvoje děti, párkrát jsem tu zahlíd Gabriela v přestrojení, jak z ní tahá nějaký rozumy. Zamysli se, Lucifere! Špatně to skončí! Jak přilneš k tomu děcku, starej ji využije proti tobě! Přišel jsem to zarazit!“

Musel uznat, že něco pravdy na tom bude.

„Pojďme za ní. Dokážu ti, že tvý obavy jsou zbytečný.“

 

Vydali se chodbou k jednomu z pokojů. Smrťák se nervózně uchechtl. „Splnil jsem přání její matky. Chtěla jí naposled vidět. Bylo to asi půl roku po tom, co ses jí ujal. Přikrad jsem se k postýlce a přivolal ji. Holka nespala. Bylo mi jasný, že o nás ví. Malé děti bývají velmi vnímavé k astrálnímu světu. Čekal jsem, že jí ta ženská pohladí, obejme a zase půjdem. Vrhla se k ní a začala ji škrtit, věřil bys tomu? Chtěla, aby byly zase spolu!“

„A to mi říkáš až teď?“

Ještě se zlobil, když bral za kliku. Holčička vzhlédla od obrázkové knížky.

„Tati!“

Vrhla se mu kolem krku, když poklekl.

„Tak ráda tě vidím!“

Pak si všimla druhého muže a zajíkla se.

„Kdo je ten pán?“

„Přítel. Ty ho znáš, viď?“

Molly plaše přikývla.

„Nebyl na tebe ošklivý? Nenabízel ti lízátka?“

Smrťák se zatvářil uraženě. „Jako bys mě neznal. Malým dušičkám dávám zásadně nanuky.“

Lucifer ho se smíchem poplácal po zádech. „Tohohle pána se neboj, Molly. Je to jen trochu divný strejda.“

Hnědovlasá dívenka to brzy pustila z hlavy a začala „tatínkovi“ nadšeně vyprávět o jejich novém učiteli zpěvu. Vraštil čelo, ale mlčel. Hlavou mu bleskla myšlenka: Když umí Gabriel tak nádherně zpívat, není vlastně eunuch? Možná bych měl někdy do té hodiny zajít. Vidět ho v kulatých brejličkách a propiskou za uchem, svalím se smíchy na podlahu.

„Tati? Tati, ty mě vůbec neposloucháš!“

Vybuchla. Zabručel, že takhle by pokřikovat neměla.

„Proč nemůžu být s tebou?“

Pevně ji k sobě přitiskl, když utíral slzičky. „Jsem hned tam a hned zas jinde. Pořád bys na mě jen někde čekala. To není život pro takovou chytrou, krásnou holčičku. Máš tu kamarády, hodné tety, všechno, co potřebuješ.“

„Ale Rita s tebou bydlí!“

Hugo se šklebil. Vida, tak pekelná princezna se podřekla.

„Ano, bydlí. Vždycky na pár dní, pak zas jede do svého bytu. Narodila ses zkrátka do rodiny, která to má dost komplikované. Nepřemýšlej nad tím. Užívej si dětství. A z tvého nového učitele mám radost.“

 

Hugo se s démonem rozloučil na rohu ulice.

„Týráš to dítě, Morningstare. Zaslouží si pravdu. Jak dlouho myslíš, že tohle utajíš? A zvlášť teď, když se o ni začal zajímat i Gabriel.“ Mlčel, nechtělo se mu odpovídat. „Řítíš se do neštěstí, dej na mě! Nech mě ji odvést, dopřát jí milosrdnou smrt. Teď je jí šest a brzy jí začne docházet spousta věcí. Jestli chceš, aby přežila, musíš jí předat část své moci.“

„Já tu sázku neporuším. Tímhle dítětem to skončí.“

„Naivko!“ S těmi slovy ho Pán smrti opustil.