tovární...

Anotace: Ulitánie na stroje ná...tán pátý...

...dnes jsme prošli linkou…tedy ne linkou jako čárou
ale jen zařízením na výrobu linek v jedné továrně…
zajímalo mě jak vědí kde vést dělící čáru?...
není totiž snadné něco udělat tak aby to silně nezavánělo libovůlí…

za branou mě Rýha lehce zaskočila…dotazem
,,Jaký je pro tebe rozdíl mezi člověkem a strojem?,,

jak známo otázka je stanovým kolíkem každého rozhovoru
takže jsem posléze zareagoval
,,Například tenhle
bez ohledu na to jak dlouho a dobře řídíš
auto nikdy nepochopí
že by se mělo vyhýbat překážkám na silnici
a ostatním autům…

rozdíl je v tom že stroj může pracovat nezaujatě
kdežto člověk nezaujatě jednat nedokáže…

netvrdím ovšem že by všechny stroje byly neschopné
činit důmyslná pozorování
/ po očku jsem nedaleko zaregistroval nápadně nezaujatý sporák jak si píská
a velmi zaujatě studuje plotnou dno jednoho hrnce/
ale jen to že některé takové jsou…

stejně tak není možné
že by všichni lidé vždy činili důmyslná pozorování
ve skutečnosti jsou lidé kromě zaujatosti často docela nezaujatí…

co je nejpodstatnější
že stroje mohou být nezaujaté totálně
kdežto lidé nikoli…

stroj totiž na rozdíl od člověka
dokáže mechanickou činnost dělat pořád dokola
bez pocitu nudy a stěžování…

inu každý argument potřebuje svůj předpoklad či východisko
ale neexistuje jediné východisko pro všechny argumenty…

tak jako stroji nebudeš vyčítat neúčast na soutěži krásy
tak ani člověka nebudeš trestat že neumí létat…

například z hlediska fyziky jsme v podstatě jen souhrn informací
takže v blízké budoucnosti
zhruba za pár hodin
se budu zase přemisťovat místo auta éterem /viz.co se děje v tánci/
podíval jsem se na svou ruku
a podruhé jsem ji uviděl ve světle
zcela jiném a novém…

pak jsem se maně zahleděl na Rýhu
a jako bych nasypal písek do soukolí
spatřil jsem vysněnou postavu
opřenou o ozubené kolečko
a jelikož jsem na ni upíral veškerou pozornost
neslyšel jsem kroky
takže později už ani nic necítil…

jediné co si momentálně pamatuju
že nohy které ji nesly
nebyly ničím jiným
než jako krásné struny
kterých se nedá dotknout bez emocí
a já si uvědomil
že tuhle činnost bych mohl dělat stále dokola…