Obyvatelé virtuálního světa

Anotace: Svět se změnil a já už se nechci přizpůsobovat

Náš svět se změnil už není jen reálný ale i virtuální. A tak vám píšu já jeden z nových posledních obyvatel reálného světa . . .
Před nedávnem zmizel jeden můj známý ze světa. Přece není možné, aby umřel vždyť byl mladší než já. A tak jsem hledal. Hledal jsem všude. A výsledek? Nic. A tak jsem se začal smiřovat se špatnou zprávou. Zapnul jsem si aplikaci která zjistí datum mé smrti, no když se to může stát mu tak co když mě taky. A skutečně. Už zítra!
Věděl jsem co musím udělat a tak jsem na svém milovaném počítači hledal. Procházel jsem diskuze, zadával své příznaky překládal je do cizích jazyků a stále nic. A tak jsem se vydal na strasti plnou cestu za určením mé Achillovi paty do toho ošklivého a zlého světa. Kardiologie, onkologie, neurologie, urologie, nefrologie a dokonce i na psychiatrii jsem zašel. A nic! Jen na psychiatrii mi řekli že jsem hypochondr. Já! Cha! Měli by prohlédnout sebe. No vždyť uvažte komu věřit aplikaci nebo nějakému zlému doktorovi? A potom mi to došlo gynekologie. Volám a objednávám se. A reakce? Prý že mě nepřijmou, že prý mi chybí jeden chromozom X. A já kvůli tomu hloupému X teď zemřu.
No tak co, vrátím se domů naliji si kvalitní alkohol zapálím si doutník a přihlásím se na FB. Jen ať vidí že jde odejít i důstojně. Už se blíží ta chvíle. Tři. Dva. Jedna. Teď … ozval se zvonek opatrně vstanu, dojdu k oknu a vidím … mého známého? To není možné. Jedině ... aha jsem teď taky mrtvý takže proto tu je. No tak jo půjdu ven, alespoň se nebudu nudit, stejně stavy a zprávy od mrtvoly by nikdo nečetl.Když půjdu oknem budu tak o hodně dřív... Myslel jsem že po smrti se mi už nic nemůže stát. Asi jsem se spletl, ale konečně už chápu jak to celé bylo.
No alespoň, že má logika stále funguje no uvažte, co je pravděpodobnější to, že se někdo smaže z virtuálního světa a začne žít v tom reálném nebo to, že reálně umře. No i když, ta první možnost není zas tak špatná ... Možná že ještě nějaké reálné přátele mám a ti virtuální jsem stejně na nic. A proto se můj drahý virtuální přáteli nikdy nedávej ptát komu zvoní hrana. Tobě zvoní!