O Ostravakovi a Ostravě

Anotace: Nevím, jestli je to zrovna fejeton, ale někam to zařadit musím... Je to slohovka napsaná ve škole, původní téma byl "Můj literarní hrdina". Naší češtinářce se mé pojetí líbilo, a co vám???

Můj literární hrdina není hrdina v pravém slova smyslu, je to naprosto normální člověk. Nezachraňuje svět, nelikviduje příšery, prostě si jen tak žije obyčejný život, chodí do práce, řeší problémy se svou matkou, která se těší na vnoučata.
I když.... dá se říct, že se snaží svět zachránit. Náš, ostravský svět a dostat ho do podvědomí ostatních lidí, takový jaký je. Zrušit představu černé Ostravy, kde havíři skáčou přes uhlí na ulici a nahradit ho představami o obyčejných lidech.
O to se snaží Ostravak Ostravski, doteď neodhalený anonymní spisovatel. Psal své povídky na internet, narazila na ně vydavatelka a dnes zná Ostravaka snad každý, od Krásné po Bukovec a od Lobendavy po Vyšší Brod.
Jeho povídky mě zaujaly hned napoprvé. Ne obsahem, ale stylem, jakým jsou napsané, protože Ostravak má opravdu originální styl humoru a stylu psaní, píše totiž v ostravském nářečí, kterému ovšem nerozumí každý! Viděla jsem v knihkupectví i ostravsko-český slovník a celkem mě to pobavilo, Pražáci prostě neví, co je špigel... A spousta lidí nevěděla, jak zábavně se dá popsat obyčejná cesta tramvají do práce. Ostravak ano a teď to řekl i ostatním.
Ostravak ukázal celé republice, že Ostrava se Praze nevyrovná. Praha je Praha, město se svými památkami a přepychem. Jenže (a to je důležité jenže!) Ostravě Praha nesahá ani po kotníky, co se týče obyčejnosti, obyčejnost Ostravy je až výjimečná! Odjakživa se říkalo černá Ostrava, jen havíři, doly a nic víc... no a díky Ostravakovi teď lidi ví, že tady je příroda v parcích, akce na náměstích, pochopitelně Stodolní ulice a hlavně skvělí lidi, i když pár blbců se tady taky najde. Ale kde ne?