Miluju Milku Spáčilovou!

Anotace: Recenze na recenze aneb Jak se píše kritika

Nemáte práci? Umíte kecat do všeho, co ostatní dělají, aniž byste to kdykoli předtím zkusili? Následujte tento návod a máte šanci stát se uznávaným kritikem. Jak se to dělá?
1. Nejprve potřebujete téma. Úplně však stačí si zalézt do pelíšku, uvařit si šálek horkého kakaa a hezky se uvolnit. V pohodlí se totiž kritizuje nejlépe.
2. Pusťte si televizi, to je nekonečná studnice námětů. Chvíli se dívejte a občas přepněte, aby vaše kritika vypadala sečtěle a objektivně. Po chvíli položte ovladač a hoďte své znechucení ze stupidity televizních programů na papír.
3. Začínáte samozřejmě kritizováním, styl „padni komu padni a někomu ještě přidej“ se osvědčil ze všech nejlépe. Používejte slova jako vrchol hnusu, devastace kultury apod. Základní pravidlo kritika zní: „Říkej lidem, jak bys to dělal ty, kdybys to uměl.“ Vhodným terčem jsou šarády, různé estrády nebo podobné skopičiny. Tam totiž můžete jedním vrzem odsoudit práci desítek lidí bez toho, že byste věděli, co vlastně vůbec dělají. Nezapomeňte zdůraznit, že kdybyste to dělali vy, tak by byly všechny příspěvky „na úrovni“, bylo by v nich mnohem více inteligentního humoru (ne ty staré vtipy o svíčkách, které jste vy znali už jako batolata) a poskytovaly by posluchači mj. i silný estetický a kulturní prožitek.
4. Důležitá je však i pochvala, vyváženost totiž musí být. Chválit však smíte jen pořady/skupiny/díla, o nichž běžný čtenář v životě neslyšel. Jednak stoupnete v jeho očích na úroveň všeznajícího poloboha, druhak mu rozšíříte jeho kulturní obzory. Nikdy nezapomínejte nenápadně dodat, že to, co chválíte, běželo na Čé té dvojce nebo to vyšlo v Kulturních listech.
5. Cizí slova házejte, kam můžete, o účelu platí to samé, co v minulém bodě. Musíte si přeci budovat image nedostižného intelektuála.
6. Pište bodové kritiky. Za prvé, za druhé, za třetí. Velmi výhodné pro různé návody jako „Jak natočit Silvestr“ nebo „Jak se píší kritiky“. Krom toho vám body dávají iniciativu a vypadá to potom, že víte, o čem mluvíte.
7. Především u kritik literárních děl pište jednoduché myšlenky co nejsložitěji, takříkajíc básnickým opisem a využívejte různé ozdobné kudrlinky. Musí být na první pohled vidět, že vy byste tu knihu napsali lépe (ovšem za předpokladu, že byste to uměli, samozřejmě). Díky kudrlinkami vytříbené formě se můžete úplně vykašlat i na obsah vaší kritiky – lidi přesně pochopí, co jste tím chtěli říci, ačkoli jste tím nechtěli říci vůbec nic.
8. Naopak vy čtenářům vysvětlujte, co čím chtěl spisovatel přesně vyjádřit. Věty typu:
„Heller je typickým Hemingwayem druhé světové války; jeho hrdina, jenž je vlastně jakýmsi druhem antihrdiny, veškerým svým chováním kritizuje hrůzy války a poukazuje na obrovskou morální sílu člověka, ačkoli se to čtenáři na první pohled tak vůbec nemusí jevit ... atd. atd.“ se budou ve vaší recenzi nádherně vyjímat.
9. Přiřaďte jeden naprosto zbytečný bod o čemkoli. To když už nevíte, o čem psát, a potřebujete zaplácnout místo.
10. Zvolte si pseudonym napodobující jméno již existujícího a poměrně známého kritika, a podepište se. Takový Hybner docela ujde, ale Milka Spáčilová jednoznačně vede. Těšte se na pochvalné dopisy ostatních rádoby intelektuálů.