Makrónková teorie

Anotace: Pravidla lásky nejsou tak sladká jako cukroví

Nedávno jsme dostaly s mojí kamarádkou nápad, že zkusíme péct makrónky na zakázku. Nápad se mi moc zalíbil a tak jsem se s nadšením pustila do jeho realizace. První makrónky bych nejraději upekla hned a už jsem nás viděla. Dvě mladé úspěšné podnikatelky, viděla jsem novinové titulky, reklamy i články.
Pak jsem si o makronkách něco zjistila i zkušení cukráři psali, že je to kumšt, udělat makrónky tak, jak mají být. Trochu jsem se toho zalekla a dostavily se pochyby. Nicméně jsem se na konec do pečení pustila. Po 3 hodinách práce jsem vytáhla z trouby popraskané, téměř nejedlé makrónkové skořápky. Byla jsem zoufalá. Titulky v novinách, články i reklamy byly najednou fuč a zůstalo jen zoufalství. Byla jsem rozhodnutá, že makrónky už nikdy péct nebudu.
Když jsem zoufale psala kamarádce, uklidňovala mě a říkala, že musíme být trpělivé, že se nám to určitě povede. A mě pak došla jedna zásadní věc. V mém životě, funguje všechno jako s těmi makrónkami a ze všeho nejvíc to sedí na moje vztahy s muži. Sestavila jsem 7 teoretických bodů tak, jak se vyvíjí moje vztahy:
1. Nadšení – pro něco (někoho) se nadchnu.
2. Snění – začnu si vysnívat růžovou budoucnost (v případě mužů dojde často i na svatební den, narození dítěte apod.)
3. Pochyby – něco se stane, nějaká situace není podle mých přesně naplánovaných představ a začnou pochyby
4. Morální dno – jsem nešťastná z toho, že věci nejdou tak, jak jsem si vysnila a dostaví se pocity zoufalství
5. Jdu i přes mrtvoly – pustím se do toho, zkouším to i přes to, že jsem si téměř jistá, že to nevyjde
6. Špatný konec – nevyjde to a já mám pocit, že jsem ze sebe akorát udělala cvoka (nejhorší pak, je když se snažím všechno za poslední chvíli zachránit)
7. Neštěstí – jsem nešťastná z toho, že to nevyšlo, „makrónkové nebe“ se rozplývá, utichá svatební hudba, ženich se ztrácí v mlze.
Občas se objeví ještě bod 8. a ten je speciální. Přichází v situaci, kdy ve fázi 1. a 2. o svém novém objevu povím všem lidem co znám a po prodělání všech fází až do bodu 7. nastupuje bod 8. – Úplný idiot. To znamená, že musíte přiznat prohru a potupu, čemuž by se dalo vyhnout, kdyby si člověk ve fázi 1. a 2. sundal ty pitomé růžové brýle a začal myslet racionálně. Jenže, kdo domýšlí důsledky, když vybírá barvu šatů pro družičky, že?
Podstatnou otázkou je, jak z této „makrónkové teorie“ vybruslit? Jsem pro to, aby bod 1. a 2. zůstaly, jelikož nadšení a snění jsou prostě pro život nezbytné. Vycházíme z toho, že stejně jako u pečení makrónek i ve vztazích má člověk nevyčerpatelné množství pokusů. Podstatné je, to nevzdat. Pomalými krůčky, se blížit k cíli a jednoho dne…makrónky nepopraskají. Vytáhnu skořápky z trouby a budou mít dokonalý tvar i chuť. A stejně tak jednoho dne, vychytám všechny chyby, které jsem do teď dělala ve vztazích, a konečně se dílo podaří. A až se to podaří – bude to bomba!