Metla lidstva

Anotace: Výplod ze školních lavic. (ach ta sekce...)

Nikdy nevíte, kdy to přijde. Může to být dnes, zítra, za týden, za měsíc…. Ale jedno je jisté – přijde to stoprocentně. A přijde to v den, kdy to budete nejméně čekat.
Ráno, nic netuše, otevřete oči a vesele vstanete do nového dne, ale za pár hodin si budete přát, abyste to bývali neudělali. Škola..Podřimujete v lavici a sníte o vyhřáté posteli, kapce čaje a o něčem dobrém na zub a z těchhle krásných představ vás vytrhne papír, pomalu přistávající před vámi na stole. Papír většinou nebývá sám o sobě tolik děsivý, ale v kombinaci s písmenky a otazníky je to zcela jiné kafe. Nejdůležitějším krokem v této situaci je otevřít jedno oko, po otužení i to druhé, a řádně zamrkat. Když je papír pořád na stejném místě, nezbývá než pootvírat všechny šuplíky v hlavě a vzpomenout si, jak to vlastně všechno bylo. Ale moment, bylo to vůbec někdy v té hlavě?
Minuta po minutě naskakuje na mobilu schovaném v lavici a ten tahák na ruce zaboha nejde přečíst, což doprovázejí myšlenky typu: Že já se včera myl!. Ale je tu ještě jedna možnost – říká se tomu oční gymnastika. Oči skáčou sem a tam a jejich majitel se nestačí divit, co všechno dokáží. Až na to, že to zpozoruje jestřábí pohled nepřátelského tvora za katedrou.
Šance jsou u konce, zvoní.. Ale můžete odevzdat s úsměvem, protože se na papíře něco napsaného přece jen najde. V rohu se totiž vítězoslavně tyčí váš autogram…