Jak jsem poprvé

Anotace: Domácí práce do školy, psaná poslední den prázdnin (tohle, ale radši nepřiznám:-D).

Jak jsem poprvé chtěla strávit vánoční prázdniny učením

Jak to tak před Vánoci chodí, všichni jsme plni emocí a u mě předvánoční čas vyvolává jakési dojemné představy o mém geniálním já, které všechno zvládne, všechno stihne.
Jinak tomu nebylo ani letos, kdy jsem si říkala: „Tak holka, letošní prázdniny budeš makat.“ A myslela jsem to samozřejmě naprosto vážně.
Reálný pohled na to ovšem měla moje kamarádka, která se mé pošetilosti vysmála a řekla: „To chci vidět.“
To ještě bude koukat, jak budu letos připravená.

A pak přišly. V celé své nádheře dny, které každý školou povinný tolik miluje.
Hned o víkendu mě chytnul strašný břichabol a byla jsem 24 hodina v posteli. Ono to koneckonců moc nevadilo, vždyť byl ještě shon okolo příprav a já stejně chtěla začít hned po svátcích.

Najednou bylo po nich a v televizi bylo tolik lákavých filmů, na které se vždy dívám až o prázdninách, že jsem pravidelně chodila spát okolo 3tí hodiny ranní a vstávala v době, kdy jiní obědvají.
A únava na mě byla viditelná, stejně jako kdybych dřela v dolech.

Řekla jsem si, že to tedy nebudu „hrotit“ a hned na Nový rok začnu, vždyť, jak na Nový rok, tak po celý rok, ne?
A opravdu, podařilo se mi vytáhnout jakýsi seznam toho, co chci udělat, na kterém byly dvě položky.
Hrozně jsem se tomu podivila, a protože bylo spousta jiných věcí na práci, vykašlala jsem se na to. Až večer v posteli mi došlo, že toho je ve skutečnosti víc, jen se to nezapsalo. „No nic, udělám to zítra.“ Problesklo mi ještě hlavou, než jsem usnula.

Zítra jsem si slíbila, že to určitě udělám zítra, protože když budu pilná, všechno to stoprocentně stihnu. A když ne tak zítra už jo.

Poslední den se nebezpečně přiblížil a stejně jako ty ostatní se velice rychle nachýlil ke konci.
S hrůzou jsem si uvědomila, že prázdniny jsou v nenávratnu, stejně jako „volný“ čas a já nemám hotovo vůbec nic.

A tak to dopadlo jako každý rok. A já jsem se jen utvrdila v tom, že když se rozdávala vůle a schopnost organizace, já u toho nebyla.
Možná bych si o ně měla příští rok napsat Ježíškovi.