Taak, kdopak půjde dneska k tabuli?

Anotace: Ten stres při zkoušení většina z nás zná. Ale není zkoušení jako zkoušení ;).

Všichni studenti bezpochyby milují školu. Každodenní vstávání, stresové situace a doma hromada knížek, sešitů a v nich stovky poznámek, odborných termínů, příkladů, které si musí nacpat do hlavy. Zkrátka nic příjemného. Znám opravdu jen málo lidí učících se pravidelně z hodiny na hodinu. Ostatní doma sice hezky odpočívají, ale druhý den ve vyučování se často nevyhnou velmi nepříjemným chvilkám, při nichž se sem tam docela zapotí.
Stačí, když se učitel rozhodne, že dnešní hodinu by mohl věnovat zkoušení. Ve třídě je najednou ticho jako v hrobě. Devadesát procent nepřipravených studentů a polovina z nich nemá ani sešit a učebnici. A každý si v duchu říká:,, Nee, dneska nee, na zítřek se to fakt naučím a nechám se dobrovolně vyvolat, ale dnes ještě ne!!“ Většinou ale odloží každý studium na další den a ve škole ho čekají opět horké chvilky.
Při zkoušení jsou dvě možnosti výběru studentů, kteří půjdou k tabuli předvést své znalosti. První, ta méně bolestivá, je velmi prostá. Vyučující se podívá do seznamu, a kdo mu první padne do oka, ten to má spočítané. Je to ta lepší varianta, protože je rychlá. Vysloví se jméno vyvoleného a následuje hlasitý oddech a úleva ostatních přítomných.
Horší varianta vyvolávání se týká speciálních metod výběru zkoušených. Takových metod je opravdu hodně. Oblíbené jsou takzvané bomby. Vyučující hodí libovolný předmět, většinou propisku nebo křídu, do seznamu žáků. Na koho propiska ukazuje, ten jde. Nejhorší to mají ti uprostřed seznamu. Je to nejpravděpodobnější oblast zásahu. Když spadne bomba na někoho na začátku nebo na konci seznamu, je o to víc zklamaný a šokovaný, jelikož to vůbec neočekával.
Další osvědčená metoda se nazývá Ponorky. Učitel zavře oči a jede prstem po seznamu směrem dolů. Opět jsou na tom nejhůř ti uprostřed. Ti na začátku jsou při tomto způsobu mimo ohrožení.
Nemohu vynechat ani velmi populární matematické operace. Spočívají v kombinaci libovolných čísel. Častou pomůckou je datum. Nejjednodušší je vybrat studenta s pořadovým číslem podle data toho dne. To si ale mohou všichni už dopředu vypočítat, kdy se stanou oběťmi krutého dolování vědomostí, a proto tedy většinou nejsou tak zaskočeni. Lepší je den, měsíc a rok vynásobit, vydělit, sečíst nebo odečíst. Matematické operace jsou ale mnohdy ještě zákeřnější. Zkoušející se nemusí řídit datem. Je docela možné, že prostě jen vysloví číslo, které ho zrovna napadne. Vyvolaný člověk potom nabude dojmu učitelovy nenávisti vůči němu a od té doby nenávidí samozřejmě také žák učitele a po zbytek roku mezi nimi vládne nezlomitelné nepřátelství, minimálně ze strany žáka.
Nejhorší, nejkrutější a nejobávanější metoda vyvolávání je ovšem ruleta. To proto, že je nejzdlouhavější a nikdo nemůže ani přibližně odhadnout, na koho čeká poprava právě dnes. Nejprve se kulička točí nějakou dobu po ruletě. Potom buď padne na číslo, které seznam studentů obsahuje nebo na jiné, například na nulu nebo na nějaké příliš velké číslo. To je svým způsobem úleva, ale o to déle všechno trvá. A točí se tak dlouho, až se to podaří a nebohému odsouzenému nezbývá nic jiného, než nadosmrti tu šílenou ruletu proklínat.
Věřím, že učitelé libující si ve zkoušení svých svěřenců mají nespočet dalších osvědčených metod, ale všechny mají jedno společné. Zaručeně vám způsobí křeče v břichu, nezdravě nazelenalou barvu obličeje, pocit viny a následný záchvat přehnané ctižádosti a odhodlání pravidelně studovat a nic neponechávat náhodě, což bohužel trvá jen po dobu zkoušení.