Anglina je peklo!

Anotace: ... jenže něco si člověk vybrat musel. Dík, Dobeši.

Sbírka: Maturita? Zachovejte paniku!

Ačkoli Velkou Británii jako takovou zbožnuju, přestože ji ještě má noha velikosti 35-36, oddělení dětské obuvi, nikdy nenavštívila, můj postoj k mateřštině Harryho Poterra zůstává nekompromisně odmítavý. Při vší úctě, jaká logika mrkvového záhonu přiměla tento xenofobní národ učit další generace právě řeči, která dokáže slovo trough vyslovit jako "frů" s přikousnutým jazykem?

Vzhledem k vlastnímu nepříliš oslnivému intelektu se obvykle neuchyluji ke kritice inteligenčního kvocientu ostatních, navzdory tomu však nutno podotknout, že co se týče ingliš, tak angláni stejně jako soudruzi z NDR udělali tu chybu, že cokoli, co by se dalo přečíst tak, jak se to píše, se zásadně čte úplně zvráceně. Prostě jinak.
Aby to všechno nebylo tak jednoduché, musí být zrovna tyto shluky nejblbějc artikulovatelných slov vyhlášeny světovým jazykem a jelikož se kdekomu tam nahoře patrně zdá, že i přesto máme problémů málo, visí ve vzduchu otázka směřující k státní maturitě: Anglina nebo matika?

V okamžik, kdy státní maturita byla opatřena cejchem konečné platnosti, měla už jsem napůl sbalené kufry a drobné v peněžence, odhodlaná jít na ministerstvo vysvětlit pravidla. Přihlédneme-li k tomu, že se se mnou nikdo nedokážě dlouho hádat déle, než se ohřeje jídlo v mikrovlnce a posléze už vytahuje bílou vlajku míru, s níž pokorně třepetá v pozici na kolenou, mi naše třída docela fandila. Máti tvrdila, že mě samotnou do Prahy nepustí, protože mě ve vlaku okrade/znásilní/zabije/sežere banda slintajících Hannibalových učedníků, kteří v ten moment, kdy budu nastupovat do vlaku, zrovna utečou z vězení s nejbytelnější ostrahou, a po škole kolovala story, že sám velký boss Dobeš poctí naši školu informativní návštěvou. A tež ja. Z maturitních ročníků mělo být vybráno několik studentů a jelikož jeden stále chyběl, rozhodla jsem se besedy taky zúčastnit, což mi ovšem náš obezřetný třídní z bezpečnostních důvodů striktně zakázal. Prý nechce mít na svědomí Dobešovo odstoupení z funkce. Z toho plyne, že revoltu proti státní maturitě se mi přese všechny snahy rozpoutat nepodařilo.

Ale krucinál, co si má vybrat člověk, jež staví manipulaci s kalkulačkou či znalost malé násobilky na stejnou úroveň, jako jadernou fyziku a co se týče angličtiny, je jediné, co pořádně umí, fráze I don't understand, kterou navíc přečtě tak, jak je psaná?!

Aby bylo dílo zkázy dokonalé, hned v prváku, kdy jsem s angličtinou začínala (moc se tedy nezměnilo!), byla naší "slabé" skupině, jak nás označují pokročilí, přidělena učitelka s vynikajícími znalostmi angličtiny, o něž se však jaksi odmítá podělit.
Protože souvislou anglickou konverzaci jsme za celé čtyři roky kariéry na střední škole slyšeli jen přes dveře, když měla hodinu silnější skupina, vypadá to v angličtině tak, že poté, co paní všechnovímanepovím položí dotaz, je ve třídě patnáct minut ticho, přerušované akorát kvičením racků za okny a přibližně po těch patnácti minutách se buďto já nebo někdo podobně netrpělivý odhodlá a začně takzvaně rodit. Tak totiž nazývám způsob anglické konverzace netečného kantora a jazykově indisponovaného studenta. Kantor (dále jen subjekt číslo jedna) na vás vyčkávavě hledí tak dlouho, až se zdá, že vám počítá póry na obličeji, a student (dále jen subjekt číslo dvě) zoufale sepne ruce, zaklíní je mezi kolena, vtáhne hlavu mezi ramena, začně se rozvážně kolébat dopředu a dozadu, hryže si ret a souká ze sebe pofidérní slovíčka a fráze stejně bolestně a se stejnou ochotou, s jakou by si z rozpáraného břicha namotával na zápěstí vlastní střeva. Když vidí, že subjekt číslo jedna navenek nevykazuje žádné známky vnímání či základních lidských funkcí jako je dýchání a mrkání a stejně soustředěně jako předtím se věnuje počítání chloupků ve vašem obočí, začně se subjekt číslo dvě pomalu osmělovat, což obnáší uvolnění křečovitého sevření kolen a rozhýbávání strnulých prstů a plodí další hrůznosti ve světovém jazyce, které pro ilustraci a snažší pochopení doplňuje zuřivou gestikulací. Už jsem byla subjektem číslo jedna upozorněna, ať si u ústní maturity raději sednu na ruce, než komise obrží jednu zprava zleva.

Sečteno podtrženo, poměr znalostí a času zbývajícího do maturity, je víc nevyvážený než herci v reklamě na Koruní. A jelikož i v období stresu, kdy je prioritou každého především zachovat paniku, zůstávám věrná své don't worry povaze a namísto duchaplného řečnění s učebnicí sháním dobrovolníky, kteří se mnou opráší krásu staré české defenestrace. Zn. spěchá.

Ále co, však ono to nějak dopadne...