Brýle

Anotace: Kratší dílko ze života

Kam jsem si je mohla dát?
Tápu neobrýlená, poloslepá, handicapovaná vlastní zapomnětlivostí.
"Mamko, kde jsi je viděla naposledy?" Ptá se starší syn, vášnivý čtenář detektivek.
"Noo," krabatím čelo a usilovně přemýšlím." Naposledy jsem je viděla a vůbec cokoliv viděla v obyváku nebo to byla ložnice? Ne, určitě kuchyň."
Postupně vyjmenuji všechny místnosti bytu a mladší syn protočí oči v sloup.
K honbě za ztracenými dioptriemi se přidává i manžel. Jde na to po mužsku, systematicky. Pročesává metr po metru, dívá se do skříní, pod postel i do ledničky, zná mou roztržitost.
Hledáme a hledáme.
Mladší syn objeví pohřešované autíčko, starší syn loňský časopis, manžel skládací metr a já vlastní nos, dál nevidím.
Hledáme ráno, v poledne i večer. Hledáme den, dva, tři. Po týdnu mžourání a šerosvitu jsem poslána k optikovi. Nasadím zánovní okuláry a svět opět nabyde pevných kontur. A hle, co to leží v pouzdře na poličce? Mé staré dobré brýle. Při mé pověstné a vrozené nepořádnosti nikdo nepočítal s možností, že by mohly být na svém místě.