Japonsko a jeho rozkvetlá noc

Japonsko a jeho rozkvetlá noc

Anotace: Čtyři roční období v zemi vycházejícího slunce

Japonsko a jeho rozkvetlá noc

Většina lidí ví, že Japonci považují za svůj národní strom sakuru. Je to vlastně japonská třešeň, a jak poznamenal náš profesor na univerzitě, ten strom není ničím zajímavý.

Nevypadá hezky, nerodí (ani ten užitek z toho není), jenom na jaře na týden rozkvete, opadá
a všichni se z toho můžou zbláznit.

V televizi v tento čas zveřejňují během zpráv o počasí informace o tom, kde že už sakury kvetou a kam lze zajít na hanami (pozorování květů) - to je piknik v přírodě pod rozkvetlými stromy.

„V Kjótu a Ósace jsou stromy již obsypány, v Nagoji začínají rozkvétat a v Tokiu budete moci na hanami vyrazit až, dle očekávání, v průběhu příštího týdne.“

V zemi vycházejícího slunce mají jednu takovouto libůstku i pro každé zbývající roční období. Na podzim se lidé jezdí dívat na kójó, zbarvené javorové listí. Hlavně hory v okolí Hakone, Kjóta nebo v japonských Alpách v Naganu vypadají nádherně, když se jejich svahy zbarví do žluta, ruda, oranžova a fialova.

I zde funguje informovanost skrze média, kde že se již stromy zbarvily a kde matička příroda poskytuje nejlepší výhled na svůj podzimní háv.

Zimu ovládnou oslavy nového roku a celonárodní hacumóde, návštěva buddhistického chrámu prvního ledna. Bývá to krásná přehlídka kimon, kabátků haori a pelerínek, spolu se zdobnými účesy japonských žen. Jehlice do vlasů, něžné kabelečky – kombinace barev jsou úžasně asijské.

A léto? Nádherné, horké japonské léto plné zpěvu cikád, zvonků fúrin a ledové zmrzliny kakegóri. Teploty ani v noci neklesají pod 30 °C, vysoká vlhkost způsobuje, že se neustále potíte jako čuník, a když oběd, tak leda jogurt nebo vlažné pohankové nudle soba, podávané na kostkách ledu s miskou vychlazené omáčky cuju.

Cokoli teplého do žaludku vás zaručeně zalije potem, takže se půjdete (pokolikáté už
dnes?) převléct.

Nejlepší kratochvílí pro letní večery – horko nehorko – jsou obří ohňostroje hanabi. Než se o nich ale rozepíšu, chci zmínit další způsoby, jakými Japonci unikají letnímu žáru.

Příchod technologií znamenal zavedení větráků a klimatizace, navíc jsou klimatizované i dopravní prostředky, takže horku se uniká snadno. Tradiční metodou ochlazení se je užití vějířů.

Pocitově prý ochlazuje cinkání zvonku fúrin. K jeho srdíčku je nitkou připevněn proužek papíru, a jak se do něj na verandě opírá vánek, zvonek cinká. Je to hezký zvyk, já zvuk fúrinu miluji, ale s tím ochlazením je to taková milosrdná lež, která se ani po stech opakování nestává pravdou.

Ptá se on: Je ti horko, miláčku? Ona: Hrozně… On: Slyšíš to cinkání fúrinu? Už je ti chladněji? Ona: Ano, miláčku, hned mi je líp… (Už je mi chladno dědečku, chladno mrazíčku…)

Science fiction po japonsku…. Staří Japonci věřili, že vás v letním vedru ochladí poslouchání strašidelných historek.

Pološerem se nese chraplavý hlas vypravěče, vy se třesete, jektáte zuby a vlasy na zátylku se vám ježí pod představou duchů, řvoucích démonů a zkrvavených těl. Tomuto receptu bych věřila. Japonské příběhy jsou hrůzostrašné a v dobách, kdy západ slunce ponořil svět do černočerné tmy, musel být pot strachu zaručeným receptem proti horku.

Ohňostroje hanabi. Jsou opravdu obří a trvají kolem 50 minut, někdy i rovnou hodinu. Pořádají se v korytech řek (japonské řeky jsou mělké a dravé, mají široká koryta a v létě téměř vysychají) a v mořských zálivech, kde voda zabraňuje požárům, a také poskytuje divákům osvěžení.

Ohňostroje jsou společenskou událostí. Lidé se u nich scházejí s přáteli, usadí se na deky a dívají se, popíjejí a dopřávají si rýžové bochánky, sendviče a dortíky. Už hodnou dobu před začátkem nebeské show se od zastávek valí davy, muži v oblecích a kravatách se s rozepnutými límečky opírají o turnikety a ovívají se vějíři ógi.

Ve vzduchu voní pečené ryby, sojová omáčka a moře. Dívky v barevných jukatách (letní verze kimona) se smějí a fotí rozdováděná selfíčka. Rodiny s dětmi se setkávají, uklánějí a nesou nadité piknikové koše.

Nejčastější obuví jsou žabky a dřeváky geta, které v šeru klapou po horkém asfaltu. V barvách jukat převládá oranžová, žlutá, růžová, světle modrá, ale zahlédnout se dají i tmavé odstíny.

Letní kimona zdobí potisky květů a přírodních motivů. Pouliční prodavači nabízejí ve stáncích občerstvení – pečené chobotnice s dipem, rýžové knedlíčky na špejli,
limonády, strouhaný led se sirupovou polevou, cukroví plněné fazolovou pastou.

Můžete si zahrát lidové hry, jako třeba chytání mrštných rybek do síťky. Ty, které ulovíte, si v sáčku s vodou odnesete domů.

Atmosféra ohňostrojů bývá úchvatná a slavnostní. Japonci rozloží rohože po celé pláži a usednou do přátelských skupinek.

Exploze rachejtli doprovázejí hlasitým obdivem a smíchem, do toho šplouchá oceán a letní horko mírní vánek od vody. Na zčernalé obloze se odvíjí velkolepé divadlo – nebe osvětlují velké i malé květy, zlaté a barevné vodopády, světýlka – bludičky, smajlíky, komplikované obrazce nebo malé „padáčky“, které se jako parašutisté snášejí za horizont. Rachejtle bouchají a lidé se baví.

Nejlepší je asi to, že vše trvá celou hodinu. Není to deset minut, které si tam „na honem“ užijete, máte hodinu, abyste se uvolnili a vykouzlili úsměv na tváři. A kdyby vám něco uniklo, tak co, vždyť to potrvá ještě taaak dlouho… I děti sedí a sledují barevnou tapiserii nad hlavou.

Závěrem malé počeštělé haiku... Rudý květ a za ním zlatý – Při hanabi spoutalo nám zrak rozkvetlé noční nebe.

 

Autor Edina Elwes, 17.11.2023
Přečteno 62x
Tipy 16
Poslední tipující: Helen Mum, jitoush, mkinka, IkkarisKa, cappuccinogirl, Ondra, Žluťák, nehledaná, kozorožka
ikonkaKomentáře (11)
ikonkaKomentujících (6)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Milá Edino, jsem nadšena Tvým textem o Japonsku! Krásně napsáno, líbí se mi, že jsou Japonci ochotni cestovat např. kvůli barvám podzimu... Proč si myslíš, že tady se máme lépe, prosím? Můžeš napsat o tom další text? Mám ráda vyprávění o cizích kulturách.

Děkuji pěkně, ráda jsem Tě našla tu na Literu :-))

19.11.2023 16:21:00 | Helen Mum

Zítra sem vložím další text o Japonsku :) a... Možná mě někdy i napadne článek k tvoji otázce. Máme tu víc svobody v našem západním pojetí. Tam je to stále hodně tradiční a dost se hledí na to, jak vaše chování hodnotí ostatní. Taky tam platí přísná společenská pravidla - seniorita, automatická úcta (bez úcty opravdové - prostě musíte), loajalita zaměstnanci, práce nad rodinu, atd atd.

19.11.2023 19:00:31 | Edina Elwes

...Krásně jsi nás provedla "Tvým"Japonskem.....s určitou lehkostí cestovatele,který tam pobýval......Ji./úsměv/

18.11.2023 17:00:43 | jitoush

Díky za přečtení. V Japonsku je krásně, ale tady se máme líp.

19.11.2023 11:32:10 | Edina Elwes

...Tomu rozumím....."jiný kraj,jiný mrav"....to člověk zjistí,až "poodstoupí"...ano,tady v "srdci"se opravdu máme lépe......Ji.

19.11.2023 16:05:02 | jitoush

Skvěle se četlo, vonělo... exotikou... děkuji ti moc, že jsi napsala...

17.11.2023 14:57:02 | cappuccinogirl

Super!

17.11.2023 18:16:28 | Edina Elwes

Jako bych to zažila:)

17.11.2023 08:14:06 | nehledaná

Super!

17.11.2023 18:16:46 | Edina Elwes

Moc krásně napsáno, děkuji za sdílení.

17.11.2023 06:29:32 | kozorožka

Díky!

17.11.2023 18:16:18 | Edina Elwes

© 2004 - 2023 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí