Počítání oveček

Anotace: Jak těžký je někdy počítat ovečky.

Věřte mi nebo ne, jednou se mi stalo, že jsem nemohl usnout. Je to věc nepříjemná, nikomu bych jí nepřál. Možná se už ale tato nezáviděníhodná situace také někomu přihodila. Jestli jo, tak přikývněte, aby se jako vědělo. Dobře, to bychom měli. Podle vašeho kývnutí usuzuji, že znáte převalování z jednoho boku na druhý, jednou polštář moc nahoře, poté zase moc dole. Toto trvá plus mínus takovou hodinku. Najednou si uvědomíte, že máte vyschlo v puse víc než je zdrávo, a proto se jdete napít. Cestou si všimnete zajímavých dveří, o kterých si myslíte, že tam vůbec nikdy nebyly. Po bližším prozkoumání zjistíte, že nejsou od ničeho jiného než od záchodu, a proto se jdete vyčůrat. A bez světla to moc nejde, tudíž vás očekává ještě větší probuzení, čímž se vůbec nepomůže v boji o spánek. Když se znovu ulehne, zcela probuzení, boj začíná skoro od znova. Člověk pořád přemýšlí, v čem je chyba a nic ho ne a ne napadnout. V tu chvíli se vzpomene na staré dobré počítání oveček, které vám radila vaše maminka, když nešlo v mládí usnout. Já osobně se je snažím počítat často, protože jak se říká, má se zkusit vše, když něco nejde. V té chvíli ale nastává můj problém.
Zajímalo by mě, jak takové počítání oveček má správně vypadat. Nikdo mi nikdy nevysvětlil z jakého úhlu si je mám představovat, odkud jdou, jak vypadají, jestli se na mě smějí, či mračí, jestli je mezi nimi nějaká černá. Proto jsem si je začal vymýšlet po svém. A to bohužel nejspíš nebylo správné řešení.
Představuji si je na dlouhé cestě, která mi mizí v dálce, podél ní nalevo od nich vidím jehličnatý les, který je tmavší než by měl být. Všechny jsou za sebou pravidelně naskládané. Až doteď by se dalo vše pochopit. Dále už ne. V té frontě na sebe všechny řvou, nadávají si, mečí na sebe. Často se mi ozývá nějaká snad pátá ovečka před ohrádkou, přes kterou skákají, která řve aby se hnulo kostrou, že jí to tam sere, že jsou všechny krávy a jestli to takhle půjde dál, že vypadne a že jí můžou všechny další ovečky políbit prdel. (Omlouvám se za sprostá slova, která normálně nejsou v mém slovníku. Chci vám jen naprosto přesně popsat problém mých oveček.) Po tomto zařvání páté ovečky se ozvou i ostatní, že je to také nebaví a začnou být nepokoje. Koušou se navzájem do zadku, podráží si nohy, řvou na sebe nepěkná slova. Někdy se i stane, že nějakou už to nebaví a jde si sednout na kraj cesty, kde si zapálí cigaretu, natáhne kouř do sebe a z plných plic si zařve, že jí to tam hrozně sere. To však žádnou nezajímá. Ostatní se snaží co nejrychleji dostat přes ohrádku, odkud by pak vyběhli z mé hlavy. Dokonce i někdy nějaká ovečka schválně strčí do už skákající ovečky, kterou to vyvede z míry a spadne tudíž na čumák. Nějaká se zasměje, nějaká využije situace a skočí místo ní.
V takovýmto zmatku v hlavě se nejen těžko usíná, ale dokonce se i těžko zadržuje smích z viděné podívané. Místo, aby se mi povedlo usnout, probudím se ještě víc a jdu si radši dát ještě jedno kolečko kolem záchodu a pití. Ten večer se mi většinou už povede ovečky zahnat do ohrádky, ale každý večer bohužel ne.