Vánoce jsou tady

Anotace: ...Ze života blázna... poznámka: učitele jsme přejmenovali na tety a strejdy - jen aby jste tomu rozuměli ;)

Je před Vánoci a všichni se zbláznili, tak jako ostatně v tomhle čase vždy. Hned zrána mi vnutí teta Helča dvacku, za nechutně zcenzurované CD s fotkami ze stužkováku. Hodina němčiny, ano, zazpíváme si koledy! Stille Nacht, Heilige Nacht. Strejda Evžen se po nás potutelně dívá a v duchu se nejspíš směje, jaké jsme děsivé zpěvačky. Angličtina s Afričankou, koledy v rytmu Afriky a její osobitý způsob zpívaní a vlnění jako v divočině. Když nás slyší, chytá se za hlavu, a v duchu si říká, jak ti běloši nemají žáden hudební sluch. A na závěr, poslední hodina angličtiny, jak překvapivé opět koledy! Silent night, holy night.. Všichni znechuceně předstírají, jak moc je to baví a z vysokých výšek, na které náš hlas nedosáhne, si děláme legraci. Jak jinak, když člověk sedí v lavici s Ivčou…

Radostně, plná nadšení opouštím „Jedličkův“ ústav (v hlavě mi stále zní ta protivná Tichá noc) a vrhám se do dalšího příjemného opojení Vánoc - směr Shopping Park! Bože, jak já jsem k smrti unavená! To ten včerejší den, plný adrenalinu, že jsem nemohla usnout! Škoda, říkám si, třeba bych těch opravdu radostně skákala štěstím, že jedu po dlouhé době do Shoppinu! Vystupuji a čekám na přechodě…po minutě na to přestanu mít nervy a přecházím zebru i přes přísně blikající červené kolečko na semaforu…Lidi se na mě koukají jako na blázna, šílence, sebevraha a zločince, který se provinil tak závažně, až je to k ukamenováni, vybičování a upálení snad hodné… Oni na blázna, já na blázny … ale mám navrch (jich je víc)! Vejdu do shoppinu a vidím Marks&Spencer a budoucí dárky pro babičky…po urputném hledání něčeho (marmelády, jamy, koření, hrníčky a podnosy) vybírám mýdlo a šampón, aby si uvědomily, že nevoní….(Ne, tak krutá zase nejsem…přidám jim k tomu ještě kalendář s mou výherní fotkou na titulní straně) U pokladny mi prodavačka řekne, ať si jdu vybrat ještě dvě věci, jelikož mé výrobky jsou z řady 2+1 zdarma…Po delší době se usměju a říkám si, jak super aspoň něco zadarmo! Má únava se na mě již silně podpisuje, a tak jsem si já, husa, blbá vybrala, jak idiot další dva výrobky, samozřejmě za vyšší cenu a samozřejmě jsem je vůbec nutně nepotřebovala… Další šlápota mimo ušlapanou cestičku… Nevadí, říkám si…jsou přeci Vánoce…svátky klidu a míru, nebo snad, ne? Peníze u mě v peněžence nebyly nikdy v bezpečí! (omluvám se vám, mé drahocenné, nahromaděné penízky, ale snad jste si už zvykli) Vehementně, silně a s odhodláním jsem odolávala všem krásným působícím předmětům, těm všem, které by se mi tak hodily… ale přeci jen ten můj mimozemský mozek vždy přemůže mou racionalitu! Dojdu k prodejně H&M, procházím, hledám něco na ten slavnostní maturitní ples a objevuju úžasnou oranžovou tašku! Hodící se naprosto dokonale k mému kabátu! Stále se tomu ale bráním a říkám si, teď nakupuješ pro ostatní a ne pro sebe! Docházím k závěru, že si pro ni zajedu po Vánocích, až budou 70% slevy! (jen doufám, že si poslední dva kusy někdo koupí dřív, než já) Vracím s výskokem tašku na své původní místo v nepůvodní podobě, kvůli své nešikovnosti a malosti, dát tašku pěkně jak byla. Když už jsem byla při odchodu, snad z únavy nebo z nudy a znechucení zkouším ještě něco naprosto šíleného! Sluneční brýle! Přes půl obličeje! A k tomu kulaté! Jsem nadšená! Šťastná! Jsou božííí! Ty musím mít! A už jdu k pokladně…S mírně poděšeným výrazem zjišťuji, že ta skvělá akce 2+1 zdarma mě vyšla opravdu levně a vytahuji posledních 200Kč z peněženky, abych si koupila ty mimozemské brýle, ve kterých mě nikdo nepozná, a já tak nebudu muset nikoho zdravit! Ta představa se mi zdá naprosto úžasná, a tak nelituji a nasazuji si brýle hned před obchodem. Jak skvělé je mít pocit, že jste neviditelní, ale zároveň na vás všichni hledí jako na šílence a psychopata, jelikož normální občané se v obchoďáku proti slunci filtrem UV400 nechrání! Působím trochu podezřele, trochu jako celebrita a trochu jako lupič, který se chystá vyloupit banku (ne že bych o tom taky nepřemýšlela, díky své milé peněžence a chytré prodavačce v M&S) Ale musím říct, že jsem šťastná, po dlouhé době jsem si udělala něčím radost, to my ženy musíme, ne, když nás muži zanedbávají! (aspoň se máme na co vymluvit) Mám děsný hlad, peníze žádné, ale s úsměvem na tváři si vzpomenu na dvacku hozenou do kalhot! Ta Helča nečte myšlenky, ale vidí do budoucna! To je jasné! Jinak bych se hladem krčila před shoppinem, ve víře, že si mě někdo splete s bezdomovcem a hodí mi kousek nějakého zbytku.

Když přijedu domů, píše mi můj úchylný nejlepší kamarád „Ahoj Lulindo" Zjistili jsme, že ani jeden nemáme peníze, abychom si koupili dárky. Jak smutná je realita našeho života. Jsme oba děsní, ale aspoň se oba chápem…Na Vánoce si koupíme Metropol a budeme si říkat, že každý vypitý lok, je od toho druhého k Vánocům. Jen se obávám, že náš plán, obejít na Štědrý den dva kostely bude v alkoholovém opojení těžký výkon. Zjišťujeme nejen, že naše peněženky ať hledáme, jak hledáme, jsou prázdné, ale taky, že naše známky z matiky jsou opět děsivé…úplně stejné! Jako by nás ten duch stejných známek ze ZŠ neopustil, a tak se sprostě vymlouváme na paní učitelku Martičku, která nás nenaučila pořádně zlomky! Borise během našeho psaní na ICQ, ale napadá úžasný nápad! Budeme soutěžit, kdo bude mít více pětek z matiky! Hned je mi líp! A hned se na ty známky koukám jinak! Místo modlení se za trojku z kontrolky se začnu modlit za pětku, ať vyhraju!

Matiku jsme sice vymysleli, ale s těmi penězi je to horší, asi je na čase, abych svým neteřím vysvětlila, že jsem chudý student, nikoliv bohatý Ježíšek jako babička s dědou (tomu, že jsem si za peníze, které byly na jejich dárky, koupila megalomanské brýle, by asi nerozuměly) Třeba mou finanční situaci dvou a pětiletá holka pochopí nebo v tom horším případě mě všichni ukamenujou, že jsem jim zkazila blbými řečmi o neexistujícím Ježíškovi Vánoce. Asi si stejně nakonec nasadím nové brýle a fakt půjdu vyloupit banku, a když mě chytnou, naivně se vymluvím na ty mé malé holky, že by byl větší zločin, povědět jim, že Ježíšek není… Chce se někdo přidat?

Přeji všem na literu veselé Vánoce (i bez peněz, bez dárků, bez kapra či stromečku), nezapomeňte, že ty nejcennější jsou slova a dobré skutky...