Podle jazyka poznáš člověka

Naše komunikace – to je strůjce všeho. Tak jako máme svobodnou volbu oblečení, účesu, povolání, partnera, stejně jsme na tom i s výběrem našeho slovníku. A řekněme, že někteří si na něm dávají opravdu záležet.

Ti co chtějí být „cool“ a „in“ si vymýšlejí své vlastní „originální termíny“ a někdy jsou opravdu poslechuhodné. Dám příklad na jedné větě mladého pubertálního výrostka: „Čéče kámo, včera jsem dal goučko do síky plný nabušenců, tam sem čučel na jednu slaninku a ta šťabajzna na mě, že sem nějakej máklej a ať si dám vodmrsk, byl sem jak stoupa a hodil jsem záda.“ Možná, že by to chtělo překlad: „ Hej kamaráde, včera jsem šel do posilovny plný svalovců a koukal jsem se na jednu moc hezkou holku a ona na mě, že jsem nějakej divnej a ať si dám odchod, cejtil sem se trapně a šel jsem pryč.“ Určitě všichni muži nestrhnou oči z přicházející krásné blondýnky. No jo, jenže objem ne vždy dělá dojem. Možná ano, ale jen do doby, kdy tato krasotinka neotevře svou vyřízlou pusu a nevystrčí svůj ostrý jazýček. To je pak přirovnání „mluví jako dlaždič“ spíše pochvalou.

Náš jazyk zkrátka mluví za vše, a to doslova. Jenže někdy za to ani nemůžeme, jen se přizpůsobujeme prostředí, ve kterém žijeme. Už ze školky si spousta malých dětí nosí pestré slovníky. A roztomilá slůvka vystrkávají ta vulgární, která z dětských úst znějí opravdu otřesně. S tím se ale asi nic dělat nedá. Ze všech stran se na nás valí přímo liják sprostých slov a jen deštník nás před ním neochrání.

Možná, že kdyby někdo mluvil spisovně, znělo by to asi zvláštněji, než ten náš slang, vulgarismy a cizí slova. Slova se musí obnovovat, ale možná by se to chtělo zamyslet, jak bude náš slovník vypadat třeba za dvacet let.