Náš hňup

Anotace: Starý politický fejeton, přesto svou hňupovitostí stále aktuelní

Politická elita, to jsou lidé, kteří nás reprezentují doma i v zahraničí. To jsou lidé, kteří nám říkají, co máme dělat, (popřípadě říkají, jak to rozhodně dělat nemáme), vymýšlejí pro nás zákony, které nám usnadní život, najdou tu nejvhodnější reformu pro naše peněženky a v každém okamžiku působí dojmem, že právě oni ví, co je pro nás nejlepší. I když to třeba neví. V tom je právě ten vtip.
A ne příliš překvapivě se pokaždé mezi námi najde někdo, kdo ten vtip prostě nepochopí, pobouřeně praští novinami o stůl, demonstrativně píchne prstem do obrázku na titulní straně a s rozhodností, za kterou by se nemusel stydět ani Napoleon na své cestě ke Slavkovu prohlásí: „Bože, to je ale hňup!“. Užitečná domácí zvířata dnes urážet nebudeme.
Vezmeme-li v potaz, že osoba na obrázku je libovolným politikem dle vlastního výběru a nespokojený občan je jednoduše nespokojený občan, vyplyne nám z toho šokující závěr: něco asi není v pořádku.
Neměli by politici býti lidé, ke kterým bychom vzhlíželi s určitým respektem, kterým bychom občas věnovali nějaké to upřímně míněné slůvko pochvaly, a o kterých bychom mluvili jako o lidech vážených a věcí znalých? Neměli by vlastně ukazovat to lepší z nás? Kupříkladu schopnost domluvit se na kompromisu či držet dané slovo? Proč má tedy většina občanů pocit, že někteří naši politici jsou asi tak šarmantní, reprezentativní a duchaplní jako nízkotučný jogurt, který by ostatně tuto zemi vedl rozhodně lépe?
Někde je zřejmě chyba. A pravděpodobně ji neodstraníme tak, že prohlásíme: „Je to hňup vedle hňupa a tím to hasne.“ Hňup se nějak musel státi hňupem. Pomineme-li možnost, že se již jako hňup narodil a tudíž jej za to v podstatě nemůžeme vinit. Stejně tak případ hňupa z povolání a jednoduché rovnítko „je to politik a tudíž je to automaticky hňup“ asi nikam nevede. Oproti tomu člověk, který slíbil, že bude bojovat za zlepšení stavu životního prostředí a nyní jenom znuděně sedí ve sněmovně a čte si noviny, tak to už hňup je. Dalším příkladem je třeba člověk, který si náhle nemůže vzpomenout, kde že vzal ty miliony na kontě. Toho samozřejmě můžete nazývat i jinak. Jen žádná zvířata, prosím.
Stále však zůstává otázka, jak že se ten hňup do české politiky vůbec dostal. Tady už bude odpověď jednoduší. Tou stejnou cestou, jakou se tam dostávají i normální lidé. Museli jsme ho zvolit. Z čehož vyplývá, že jsme buďto každý ve své podstatě tak trochu hňup, nebo jsme prostě nepochopili ten vtip.