Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Klíčení u srdce Publikoval(a): jitoush | Básně » Příroda
Moc hezká, silná báseň.
27.03.2017 10:47:38 | Philogyny1reagovat
Klíčení u srdce Publikoval(a): jitoush | Básně » Příroda
Duše jsou vždycky na jaře zemdlelé, čekají je ale další letní časy, tak trubte, trubte andělé...:-)
Klíčení u srdce Publikoval(a): jitoush | Básně » Příroda
Moc hezky jsi to napsala. :-) Jemně, k zamyšlení, u srdce se dotkla.
27.03.2017 08:52:23 | reagovat
Překonávání melancholie V Publikoval(a): jitoush | Poezie v próze » Ze života
ve spirálách...
Překonávání melancholie V Publikoval(a): jitoush | Poezie v próze » Ze života
Myslím, že sis odpověděla sama, milá Jitko ;-) Připadá mi to takové až existenciální, či jak to nazvat. Přírodní lyrika je jistě fajn, nicméně tohle je pro mé založení zajímavější. Mám rád v literatuře a v umění vůbec "psychologično", a nemusí to být zrovna žádné "psycho"... ;-)) Myslím, že Múza si v tomto případě na žádnou schovku nehrála, ale navštívila Tě v plné parádě... :-))
Překonávání melancholie V Publikoval(a): jitoush | Poezie v próze » Ze života
odtáhněme závěsy a hvězdy uvidíme...
11.03.2017 01:01:53 | zelená vílareagovat
Překonávání melancholie V Publikoval(a): jitoush | Poezie v próze » Ze života
Tahle mi připadá trochu jiná, ale moc se mi líbí :-) ST
Překonávání melancholie V Publikoval(a): jitoush | Poezie v próze » Ze života
hvězdy jsou vidět stále, vím to, jen ten světelný smog máme čím dál větší..
Překonávání melancholie V Publikoval(a): jitoush | Poezie v próze » Ze života
Myšlenky jsou prevíti, ubližují, hlavně ty vlastní, někdy raději nemyslet...
05.03.2017 21:36:15 | Philogyny1reagovat
Překonávání melancholie V Publikoval(a): jitoush | Poezie v próze » Ze života
...nerozumím, ale nějak tomu rozumím...;-)
Za duši Publikoval(a): jitoush | Poezie v próze » Ze života
mám slzy v očích...tátové holčiček by odcházet neměli.. a mámy taky ne... krása citu v té samotě...
ten můj byl... už to přijde na jazyk to byl víc než je... bývalo to naopak... věřím v rozloučení, ten můj čekal, nechtěla jsem ho pustit, chtěla jsem ho tady, chtěla jsem za ním chodit v jakékoli podobě... až později mi došlo, že ne... ne tak pro mě, ne na úkor jeho, vlastně na jakej?
přišla jsem k posteli a řekla jdi... myslím, že jsem nikdy nic těžšího neudělala... a šel...tolik jsem si přála, aby byl tátou mně ještě déle, tolik jsem si přála, aby byl dědou, protože by byl tím nejlepším, jak jinak... dokázal tolik bolet, ale ještě víc hřát a miloval mě víc, než kohokoli jiného, proti všemu a proti všem... tu sílu té lásky jsem si uvědomila asi až poté... i když jsem ji samozřejmě vnímala dřív... hold tátům...
jsou tu, na onom místě... pozorují nás a jsou... jen jinak...
03.03.2017 02:24:37 | zelená vílareagovat
Ovíváš mě pernatě Publikoval(a): jitoush | Poezie v próze » Ze života
když jaro ovívá to pernaté v nás.. v ní.. :-)
03.03.2017 02:15:07 | zelená vílareagovat
Dvě vertikální nekonečna Publikoval(a): jitoush | Básně » Ze života
Můj otec nebyl jako tvůj...
Ovíváš mě pernatě Publikoval(a): jitoush | Poezie v próze » Ze života
:) taká harmónia z nej ide, že sa mi zlieva bojuj a uteč :)
24.02.2017 08:45:19 | reagovat
Ovíváš mě pernatě Publikoval(a): jitoush | Poezie v próze » Ze života
dokořán...