Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Na půl cesty Publikoval(a): Malá mořská víla | Básně » Ze života
nevím jestli soucit je stejné jako soucítění a nechci slovíčkařit... soucítila jsem s mnohými, ale jasně mi mnozí sdělili, že o soucit nestojí.... :-)
no a kde je zahrabanej krtek :-)))
11.02.2018 21:43:16 | zelená vílareagovat
Hučení Publikoval(a): Malá mořská víla | Básně » Filozofické
jednou byl můj partner naštván a prostě se občas stane to, že si potřebuje tu vláhu v sobě o někoho opřít... nu, byla jsem to ten večer já... vidím to jako dnes, seděl v ušáku, rozhazoval rukama, ptal se mě a za mě si odpovídal a ne zrovna tak, jak bych odpovídala já, ale tak, jak se to v tu chvíli hodilo jemu... v první chvíli mě napadlo argumentovat, ale to bych se dostala na stejnou úroveň a tak jsem mlčela a pozorovala ho... v jednu chvíli mi došlo, že jsem jak v divadle, dívám se na představení, který bylo celkem tragikomický a mělo mě asi rozplakat či naštvat, ani nevím.... a já poprvé v životě si uvědomila, že sice něco poslouchám, na něco se dívám, ale že to je naprosto mimo mě... že se mi to vůbec nedotýká... že mi to neubližuje či nenastavuje zrcadlo, jak si partner myslel... věděla jsem, že je naštvanej, že hledá viníka, že hledá někoho, komu to prostě asi potřebuje nandat... a já seděla a dívala se... jeho to vůbec neštvalo, protože on hrál svou hru a k tomu nepotřeboval nikoho jiného než sebe a slyšet jen sebe... pak se jak po třicetikilometrovém běhu sesunul do křesla a díval se na mě... po nějaké době jsem se zeptala, už jsi klidnější... utahaně pronesl ano... a v klidu mu odpověděla na ty otázky, které kladl a odpovídal na ně za mě... a začali jsme rozhovor... v klidu, v pohodě, ochotni naslouchat tomu druhému, schopni vnímat a přemýšlet o tom... neroztříštil mě, nebyla jsem prázdná ani nezaplněná... poprvé v životě u člověka, kterého nejraději jsem si uvědomila, že mi neublížil něčím, čím chtěl v tu chvíli, protože.... nevím, jak se to stalo, nevím ani proč, jen vím, že mi to ochránilo... ochránilo před pochybnostmi nad sama sebou...
11.02.2018 21:32:48 | zelená vílareagovat
Někdy Publikoval(a): Malá mořská víla | Miniatura, hříčka » Filozofické
nedávno jsem stála v čekárně u lékaře, měl již dávno ordinovat a tak lidé byli nervní... nu co, stoupla jsem si ke zdi, opřela se a četla noviny... přišla paní a ptá se, kdo je poslední, mlčela jsem, protože jsem nešla k lékaři, jen k sestře... a nervózní pán hlasitě pronesl, tady dáma, ta je poslední a šlehnul po mně očima... podívala jsem se na paní a říkám jí, nejdu k lékaři, jdu jen k sestře, takže neblokuji onoho dalšího a proto jsem mlčela... chlápek se na mě rozeřval, že si snad myslím, že tu čeká na vlak, ne?... tuším, že se mi zvednul hlas a říkám, můžete tu čekat třeba na taxík, mně je to koneckonců jedno, já jen tady paní informuju o tom, že nejdu k lékaři a neblokuju ji cestu k vyšetření... to již pán začal křičet, že už tu čeká půl hodiny a že ho tedy štvát nebudu.... já jsem již velmi důrazně sdělila mu, že na mě křičet nebude, že tu stojím a čekám stejně jako on, ale že rozhodně nečekám na to, že tu na mě bude ječet a chovat se hrubě. konec rozhovoru? chápete? šlehl po mně očima a já dodala tečka. už po mně neřval a tvářil se ještě víc naštvaně... uzavřela jsem tento rozhovor a myšlenky na něj vůbec a dál se věnovala svému čekání a čtení... vzal mi pár vteřin nevzal mi víc... taky jsem mohla být celej den nakrklá, jakýho blbce jsem hned po ránu potkala... ale proč, že jo... takže si myslím, že rozbít nám může kdokoli nebo cokoli jen to, co dovolíme... :-))) ale jedno vím také, nenechat si na sebe kohokoli tříštit cokoli :-))) také si to, co máme musíme bránit... :-))) třeba jen to, aby nás z pohody nedostal nějakej nervóza či tak... :-)))
11.02.2018 21:18:32 | zelená vílareagovat
Vidět víc... Publikoval(a): Malá mořská víla | Poezie v próze » Filozofické
lidé strašně moc touží po tom, co nemají... a my jim to přejeme... aby ti, co neslyší, mohli slyšet nebo třeba jen zaslechnout jejich hlas, těm, co nevidí, aby mohli vidět nebo třeba jen zahlédnout západ slunce, aby ti, co nechodí se mohli postavit... tu moc nikdo z nás nemá, bohužel... ale můžeme něco jiného...můžeme se těch, co neslyší se dotknout, můžeme je pohladit, můžeme je vzít na místa, kde krása je tichá, kde není třeba slov... můžeme těm, co nevidí naslouchat... nebo číst nebo jim vyprávět, jak co cítíme a myslíme, že vypadá, protože představivost mají... a ony pak ty věci či cokoli jiného vidí mnohem mnohem krásnější než to je nebo než my jsme schopni vnímat... a těm co nechodí? je tolik cest a vnímání u kterých se dá sedět... a všichni ti potřebují možná jen vědět, že to, že něco nemohou vůbec nevadí, že to není důvod být smutnej... my jim dáme to, co neumí a oni, oni nám dají mnohem, mnohem víc... prostě absolutní zájem jeden o druhého... :-)
11.02.2018 21:02:31 | zelená vílareagovat
Rudovous Publikoval(a): Malá mořská víla | Básně » Příroda
když zavřeme oči... můžeme malovat cokoli, kdykoli... i když třeba kolem bouří, ať už déšť či lidé, můžeme cítit teplo, slunce a dokonce i klid...
11.02.2018 20:53:05 | zelená vílareagovat
Tam kde svět začíná a končí Publikoval(a): Malá mořská víla | Básně » Láska
už je to nějakej ten pátek, kdy do jedné nemocnice přijela malá postižená holka jménem Lucka... díky okolnostem se o ní starala babička s dědou a sem přijela právě s dědou... tehdy jsem je oba seznámila s Ájou a holky se do sebe zbláznily... Lucka chtěla vše, co umí Áje ukázat a Ája trpělivě vše pozorovala se svou psí trpělivostí u ní dokázala ležet hodiny... sledovat je bylo pro mě velkou ctí, Ája to vyžadovala a Lucka to dovolila... Lucka toho nikdy moc nenamluvila, stejně jako Ája, ale mám pocit že mluvily nějakým jen jim známým jazykem... ta láska mezi nimi byla hmatatelná...a jelikož Lucka si Áju spojila se mnou dovolila mi spousty věcí, abych mohla... no tak Ája ji prostě neuměla připnout do chodítka, aby mohly spolu lítat po chodbách, že jo... :-) Ája ji neuměla osprchovat, ale teta Eva jo a taky se teta chechtala, když ten bláznivej pes s Luckou vlezl do nemocniční sprchy... a taky Lucka pak dovolila si povídat s dědou... děda Pepa, nikdy jsem neviděla v očích tolik klidu, tolik lásky... tenhle pán, tenhle děda svým povídáním, svou jemností, svou trpělivostí a láskou čaroval, občas jsme se dostaly k tomu, že plakal... otřela jsem mu slzy a slíbila mu, že neslábne, ale sílí... myslím, že to vždy věděl, jen to občas potřeboval připomenout... ale to my všichni, občas... :-)
11.02.2018 20:50:02 | zelená vílareagovat
Žbluňk Publikoval(a): Malá mořská víla | Pohádky, bajky » Pro dospělé
pro odvahu :-)))
11.02.2018 20:37:09 | zelená vílareagovat
Probuzení Publikoval(a): Malá mořská víla | Básně » Pro dospělé
krásné lákaní, hebké... zdrsnit drsné je snadný, ale zjemnit ho... mnozí neumí...
11.02.2018 20:33:11 | zelená vílareagovat
Do tónů Publikoval(a): Malá mořská víla | Básně » Láska
naším růstem stáváme se víc víc bezední... myslím, že když nám občas dáno zlo, nemusíme ho dávat dál, můžeme ho otočit v jemnost... nebo ticho, nebo v hudbu... neublížíme tím nikomu a sami sebe v sobě ještě více zjemníme... :-)
11.02.2018 20:31:33 | zelená vílareagovat
Ztrhané Publikoval(a): Malá mořská víla | Básně » Ze života
silné až na dřeň...
už nějaký ten měsíc jsem v útlumu, díky lidem, díky pár ženám, které moji cestu chtěly ukončit, jenže mně po pár hodinách došlo, že moji cestu přeci nemůže vůbec nikdo ani zastavit natož ukončit... přesto jsem se potřebovala zastavit a ony to začaly, moje zastavení, který jsem tak moc potřebovala, jenže ono se strašně zle zastavuje, pořád jsem měla dojem, pocit, že si to nemohu dovolit...jojo, jojojo, ale mohla a světe div se, vůbec nic se nestalo, svět dál žil, dál jsem potkávala lidi, kteří si vůbec nevšimli, že je pozoruju... začala jsem se smát... začala jsem se cítit svobodnější ještě víc než jsem si myslela... snad bych těm ženám měla asi poděkovat :-), strávila jsem tolik času sama se sebou, strávila jsem tolik času s lidmi, které ráda, přečetla jsem tolik knih...umocnila v sobě myšlenku, že vše se opravdu děje tak, jak má...zula jsem boty a ty cesty si prošla ještě několikrát bosá a ještě šťastnější než jsem kdy mohla tušit, že to ještě lze... a ty slzy? z těch vyrostlo to nejbarevnější lemování té mé cesty... kdekdo by mohl tvrdit, že to mohlo všechno trvat kratší dobu, kdekdo by mohl tvrdit, že jsem během toho času mohla to a nebo tamto... ale jen já vím, že právě takhle to mělo být... :-)
11.02.2018 20:28:12 | zelená vílareagovat
1,7°C Publikoval(a): Malá mořská víla | Ostatní » Akční, detektivní, dobrodružné, válečné
...a ti co zpívají se bojí ještě víc...
Pokaždé Publikoval(a): Malá mořská víla | Experiment » Ze života
...tak ho pohnojíš...:)
1,7°C Publikoval(a): Malá mořská víla | Ostatní » Akční, detektivní, dobrodružné, válečné
...máš můj obdiv.....Ty to dáš.....Ji.
Pokaždé Publikoval(a): Malá mořská víla | Experiment » Ze života
Nádhera.....opravdu! *ST*
1,7°C Publikoval(a): Malá mořská víla | Ostatní » Akční, detektivní, dobrodružné, válečné
:-) a nebylo by lepší místo toho plavat :-))?