Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Z HLUBIN BYTÍ Publikoval(a): paradoxy | Básně » Láska
Nic proti ničemu, ale co máš s tou vyšší mocí? Ty jsi si stoprocentně přesvědčená, že je? A co to je?
04.05.2023 07:56:15 | reagovat
Z HLUBIN BYTÍ Publikoval(a): paradoxy | Básně » Láska
Vrátím se k představě majitele života, který je mimo nás. Je to s ním zvláštní. Není jeden. Jsou alespoň dva. Prvním je láska mezi mužem a ženou, potom možná Bůh, který vkládá novou duši do lůna ženy potom, co muž zabuší na jeho bránu. A pak je zde smrt, někdo jiný, jakýsi zvláštní opak matky, který život bere.
Možná smrt není jen špatná. Připravuje nás o všechno dobré, co jsme ještě mohli zažít, ale vysvobozuje nás od všech zlých věcí, které se nám staly nebo teprve mohli stát. Smrt je vykupitel od bolesti. V potravním řetězci je až zvláštně zhmotněna třeba tygrem, který od utrpení osvobozuje staré, slabé kusy. Ty tedy neumírají sami, ale při zvláštním, posledním, zásadním setkání, kdy jsou si oběť s predátorem blíže a blíže, až se kořist ocitne uvnitř predátora. Člověk sám je tedy smrtí mnoha zvířatům a při zabití prochází zvláštní duchovní cestou, která se otevírala dřívějším obětujícím Bohu. Je to spojeno s díkůvzdáním, s vděčností za potravu, s blahem nasycení a možností dalšího života.
Při prvním příchodu Pán Ježíš zvítězil nad smrtí, při druhém zvítězí nad ďáblem. Smrt je pojímána jako cosi zlého, proti čemu dříve byl lék. Ovoce ze stromu života, který roste v ráji a který je nám za trest odepřen. Smrt zde byla již dřív. Když člověk uposlechl našeptávání hada, měla být použita ihned. Bůh shovívavě smrt odložil, nechal člověka, aby se rozmnožil a pak jej teprve postihl smrtí.
Smrt je cosi zlého, jako by to byl jakýsi archanděl ďábla. V Bibli se ale nepíše nic o tom, že by se něčím provinila, než dostala tuto úlohu za trest. O ďáblovi je tam dost příběhů, o smrti žádný takový, ve kterém by se smrt projevovala. Přesto nad ní Pán Ježíš vítězí jako později nad ďáblem.
Četl jsem Vaši přestřelku. Škoda, že v ní byly použity agresivní prvky. Chápu obě strany. Mohu se zastat obou verzí. Napadá mě zastání se Paradoxy: Sebevražda je rozhodnutí (je zajímavé, že život si jejím prostřednictvím mohu jen ukrátit, ne prodloužit, nemám tedy možnost si svůj zánik posouvat na obě strany). Sebevražda je rozhodnutí. Pokud jej udělám, otřese mnou, změní mě. Najednou vidím svět jinak. Možná to byla blízkost smrti, která otřásla a osvítila můj život. Najednou vidím, že mám nějaké peníze, které mohu ještě před sebevraždou utratit s tím rizikem, že už se mi pak do sebevraždy nebude chtít. Tuto proměnu zobrazuje pěkně Bohumil Hrabal v knihách Ostře sledované vlaky a Kain. Bohumil Hrabal přisuzuje blízkost smrti (ze které se pak rodí nový život) prvnímu spojení muže a ženy. Našel jsem pěkné shrnutí knihy Kain:
subjekt-Já (sám výpravčí na nádraží v Kostomlatech) si kupuje jízdenku do náhodně určeného místa, aby tam v hotelu spáchal sebevraždu. Ve vlaku se setká s průvodčí Mášou, svou dávnou přítelkyní z mládí, která ho v mezistanici Praha vezme s sebou do svého bytu a vášnivě se spolu milují. Následující den pokračuje subjekt-Já ve své cestě vlakem a naplňuje svůj původní plán tím, že si v hotelové vaně podřeže břitvou zápěstí. V posledním okamžiku je však zachráněn. V nemocnici dostane novou krev a cítí se najednou i novým člověkem. Máša ho navštíví. Jakoby znovuzrozený teď pomýšlí na obyčejný rodinný život s Mášou. Když ta mu řekne, že je s ním těhotná, začne se mluvit i o svatbě. Subjekt-Já se zase vrátí do práce, tam je ale zatčen SS jako podezřelý z odbojové činnosti. Je však propuštěn, protože němečtí vojáci teď, když se už stahují z front, nepovažují za nutné zabíjet. Když krátce poté subjekt-Já jede na kole podél trati, uvidí v příkopu těžce zraněného německého vojáka. Ze soucitu a jako projev humánnosti ho zastřelí. O chvíli později potká skupinu německých zajatců pod dozorem českých strážců. Když se několik zajatců pokusí o útěk, je subjekt-Já (pravděpodobně) smrtelně zraněn zbloudilou kulkou ze zbraně jednoho z Čechů.
Z HLUBIN BYTÍ Publikoval(a): paradoxy | Básně » Láska
Souhlasím. Vědomí smrti nás uvolňuje životu. Nevíme dne ani hodiny, proto se můžeme buď zbláznit strachy, což dělá náš zbytnělý rozum, že. Nebo prostě žít - TEĎ - nic jiného stejně není - vše ostatní je hra mysli. Ale asi je taky dobré opustit materialistické náboženství uctívající Hmotu, tedy víru v neexistenci duše. Přestat uctívat bohyni Rozumu. Prostě myslet srdcem.
Z HLUBIN BYTÍ Publikoval(a): paradoxy | Básně » Láska
Takže jsme sklouzli až tam, kde člověk nepochopí ani ukázkový příklad, bravo .) můj bože .)
03.05.2023 11:51:07 | reagovat
Z HLUBIN BYTÍ Publikoval(a): paradoxy | Básně » Láska
pořád mi přijde, že mluvíš o něčem jiném než já celou dobu .) Nikde nepolemizuji nad tím, že i ta nejhorší situace nemůže být nakonec dobrá, nikde nepíšu o pohledu a o vůli s tím spojenou. Celou dobu se snažím přijít na to, jak asi by mohlo fungovat to, co píšeš. Jako ten příklad s vlakem, který je úplně jasný, jednodušeji to fakt už nejde. Takže je to celé zbytečné, když ani to nejsi schopna rozlousknout. Jak potom chceš pochopit systém vůle a osudu .)
To, co jsi napsala je absolutně nemožný. Nic jako nezvratný osud neexistuje, jen vědecky potvrzená funkce entropie.. což je jakási forma náhody podporovaná pozorováním. Nicméně, když budu chtít v 8:00 skočit pod vlak, tak mi v tom nic nezabrání přece .) rozhodně ne nějakej malichernej bůh, či osud, který by změnil děj a vlak by nejel, jel by jinej. Vlak by mě nepřeletěl jako zázrakem. Neobevil by se tam někdo jinej, kdo by mě to rozmluvil, protože když chceš skočit, tak skočíš. Náhody se dějí, jenže lidé ze svého egoistického pohledu si je zaměňují, protože nevidí širší perspektivu .) Nehrajeme ruskou ruletu s jedním nábojem, ale v každé komoře je náboj ;)
03.05.2023 10:33:30 | reagovat
Z HLUBIN BYTÍ Publikoval(a): paradoxy | Básně » Láska
když už, tak si pleteš náhodu s osudem. Škoda tedy, že je tolik zbytečných úmrtí. Podle mě to popisuješ velice nepřesně. Pokud to je tak, jak zde píšeš, byl by svět odkázaný na "boha" a co chce, nikoliv člověka. Ale zde je největší zákon lidské rozhodnutí, tudíž jsi stále ve svém paradoxu chaosu .)
03.05.2023 09:29:43 | reagovat
Z HLUBIN BYTÍ Publikoval(a): paradoxy | Básně » Láska
Hladím od kočiček.
Z HLUBIN BYTÍ Publikoval(a): paradoxy | Básně » Láska
Myslím si, že skočit pod vlak nebo se zastřelit je dost těžké. Nevím, zda je někde vyčíslené, kolik lidí je toho neschopna, zvlášť pokud má třeba děti atd.
Paradoxyn paradox se dá rozlousknout i jinak než sebevraždou. Totiž, že ta, která nám bere život by byla i odpovědná za to všechno, co jsme odpovědní nyní my. Je toto řešení "lepší" nebo "horší" než to se sebevraždou? Podle mě je toto řešení opět paradoxní: Smrt by byla odpovědná už v průběhu našeho života. Tím by do něho vstupovala už v době, kdy ještě život probíhá. To by tolik nevadilo. Podle toho, co jsem napsal, se to stejně děje a život je tím barevnější.
Paradox je v něčem jiném: Co když se život uskutečňuje právě v odpovědnosti? Potom by mu jeho působiště brala ta, která je jeho opakem. Pokud jsi to Paradoxy myslela ještě nějak jinak (svůj paradox), tak to prosím uveď. Díky.
Ještě mě napadá: Třeba lidi stvořil a na svět poslal Bůh. Ať je to jak chce, lidé zde dělají docela ekologický svinčík, za který by se do nějaké míry cítí odpovědní. Co když ale jinak nemohou, než dělat svinčík podobně jako přemnožení králíci v Austrálii? Třeba se Bůh k této odpovědnosti hlásí a je schopen to vyřešit?
Z HLUBIN BYTÍ Publikoval(a): paradoxy | Básně » Láska
zmatená jsi vždy jako lesní včela na Roundapu, když se ztratí ve městě .) Když to po nás nepřečteš, kde je to jasně psaný, tak jak to potom můžeš pochopit, nedej bože sama .)
Psalas: Rozhodnu se udělat to nebo ono, je vcelku jedno co, ale okolnosti budou takové, že to prostě udělat nepůjde.
A já znovu: jsou to výmluvy, že něco nejde. Slabá vůle? Proto jsem psal o tom, že kdyby někdo chtěl, nemusí vůbec zemřít, ne? A naopak může kdykoliv zemřít, tudíž je to paradox myšlení jako všechno - Buď chceš nebo nechceš. A je to. Chceš skočit pod vlak, zabiješ se. Ale pochybuju o tom, že zasáhne nějaká vyšší síla a zabrání vlaku mě přejet a nedej bože zabít tím všechny ve vlaku .)
02.05.2023 21:26:40 | reagovat
Z HLUBIN BYTÍ Publikoval(a): paradoxy | Básně » Láska
to bys měla i tak, samovolně .) ale důležité je to, o čem jsme psali .)
02.05.2023 21:09:36 | reagovat
Z HLUBIN BYTÍ Publikoval(a): paradoxy | Básně » Láska
Hluboké a super.
Z HLUBIN BYTÍ Publikoval(a): paradoxy | Básně » Láska
Čti prosím pořádně, znovu celé a lépe, děkuji:)
napsal jsem to podle mě jasně a v tomto případě tobě po několikáté .)
02.05.2023 20:50:58 | reagovat
Z HLUBIN BYTÍ Publikoval(a): paradoxy | Básně » Láska
Hraješ si úplně na fatalistu? Jako že si vezmu nabitou zbraň a nedokáži se zabít nebo že mi ten vlak nepřejede? Jako fakt? Kéž by to tak bylo. Potom by bylo totiž možné, že kdo nechce umřít, tak prostě neumře a bude žít věčně, ale v tom je zakopaný paradox, viď .)
02.05.2023 20:32:35 | reagovat
Z HLUBIN BYTÍ Publikoval(a): paradoxy | Básně » Láska
nemůžeš ovlivnit? Zkus skočit pod vlak a uvidíme .) to je přece to nejmenší. Žít je těžké, ale umřít je lehké jako pírko .)
02.05.2023 19:59:34 | reagovat
Z HLUBIN BYTÍ Publikoval(a): paradoxy | Básně » Láska
vše je o rozhodnutí. Každý si se sebou může dělat, co chce, ale pak musí čelit následkům, pokud za A) existuje něco jako duše a nese si to dál nebo za B) neexistuje a jsme jen potravou pro červy a bakterie .)
je to asi to nejdůležitější téma a lidé to mnohdy neberou dost vážně a utíkají před tím, protože člověk se na smrt musí připravit .)
02.05.2023 14:13:05 | reagovat