Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
cesty Publikoval(a): zase já | Básně » Ostatní
Někdy jsi terčem, jindy šípem, příteli...
A jestli ti to postavení osud nadělí,
nebo rozhodneš si o něm sám,
tak o tom radši příliš nedumám...
Hlídám spíš ten svůj let
a při něm - pozoruju svět:-)
A koukám, odkud mohla by přijít bota,
co po svém pohladí
mé pozadí:-)*
06.11.2024 17:53:56 | cappuccinogirlreagovat
vrány Publikoval(a): zase já | Básně » Ostatní
...Tvé kresby sleduji možná někdy více než texty/úsměv/.....jsou své,docela někdy abstraktní,možná je potřeba se více zadívat.....různé hraní si s liniemi a tvary,probouzení něčeho v nich mě baví,také jsem si někdy "čárala",ale Ty už to máš posunuté někam dál a výš.....V té Tvé se zřetelněji vylouplo něco konkrétního,křídla samotná opravdu evokují jakousi volnost,která může být jen iluzí.....ale nejsem nějaký znalec...pouze se vyjadřuji pocitově,tu marnost tam vnímám....Ji.
P.S.Ještě si k tomu představuji,pač jsem rostlinomil a mám ráda staré herbáře a kresby v nich,jak by si tímto svým rukopisem ztvárnil třeba nějaké rostlinstvo.......to jen tak na okraj...
cesty Publikoval(a): zase já | Básně » Ostatní
náhodný osud - vs. ten, co máš v paži
zvláštně jsou tkaná vlákna na stavu
však i přes náhodu je fajn se občas snažit
a občas zase spíš si nelámat tím hlavu :))
vrány Publikoval(a): zase já | Básně » Ostatní
....Dívám se znova na Tvé výtvarno.....no tato mě nějak "zachytila"......křídla jak kapradí.......a ten "tělesný"střed.....fantazie víří....Ji.
vrány Publikoval(a): zase já | Básně » Ostatní
......Ta kresba se mi fakt líbí.....a text zapůsobil.....Ji.
vrány Publikoval(a): zase já | Básně » Ostatní
Tyhle řádky jako by padaly únavou... hodně silnej vjem*
Báseň je to krásná, vdechla jsem ji, snad to neublíží*
05.11.2024 19:13:59 | cappuccinogirlreagovat
vrány Publikoval(a): zase já | Básně » Ostatní
nádhera - báseň i ten dřevotisk (nebo se to tomu aspoň podobá)
tleskám obojímu!
vrány Publikoval(a): zase já | Básně » Ostatní
Silné a opravdové. Myšlenky až na kost proudí do morku kostí a celkově tady smutek obsažený zní jako cyklus života až do posledního vzdechu. Extáze emocí
bez přetvářky.