Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
pohybová... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
čas v přítomnosti má jednu výhodu oproti jiným časům - patří nám...
moji přátelé, díky kterým mám Stellu, mají vnouče... malého tříletého klučíka... oni nedávno nechali svoji zlatou holku připustit... a malý klučík si k ní lehl, dal ucho na její břicho a říká, já ty štěňátka slyším, štěkají tam... :-) to tepelné tření těch dětí... občas ho mám doma, s Kateřinkou mají třecí plochy, protože ona mu nechce nic půjčit a jemu se to nelíbí... je sranda je pozorovat... jak ona by mu nejraději ukousla hlavu a jak on se nedá... a jak provokuje, moje teta, a já tu š ní budu na věky věků... kam na to chodí netuším... :-)))
evokuješ těmi básněmi tolik věcí, myšlenek, vzpomínek...
12.12.2015 02:28:18 | zelená vílareagovat
v tříčtvrtečním rytmu... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
čtu si ji nahlas... už potřetí...dívám se na vánoční strom... dívám se z okna, jak prší... dneska za mnou přišla magistra nemocnice přes léky, děsná bedna, s pfkem ... dívala jsem se na ní a děkovala, stála tam a tak se ptám, děje se něco? našla si mě u mojí kamarádky se kterou jsem pracovně číslovala :-), a ona prstem poklepala na to pfko se slovy, tohle je skupina ve které zpívám, usmála jsem se a říkám, nevěděla jsem, že zpíváš... a ona, neříkám to náhodou, a zase poklepala na to logo, kdyby jsi chtěla, tak zazpíváme, kde budeš potřebovat...překvapila mě... letos?? letos už to nestihneme, je nás devět, zpíváme pravidelně tam a tam, taky v domově důchodců, u postižených,... dám na tebe číslo vedoucí a ona ti zavolá... seděla jsem a dívala se na ní a uvnitř se cítila krásně zaskočeně... děkuju, řekla jsem a určitě bych chtěla aby jste byli na jednotkách intenzivní péče, bylo by to krásný... moje kamarádka do toho vkročila se svou zkušeností, protože jednou za rok mi s jednou akcí zpívající pomáhá a říká...no loni na tý jipce byl chlap, hadičky měl snad ze všeho a navždy si budu pamatovat jak za ním Evka přišla s muzikantem a on tam začal v leže s těma hadičkama tancovat a smát se, děsný...podívala jsem se na zpěvačku a odvětila, bylo to úžasný, měl strašnou radost... nečekejte velký publikum, ale asi čekejte třeba tohle... může vás to vyděsit, ale mně to přišlo úžasný...kamarádka dodala, Pavel tu s námi loni byl, Evě pomoci, ale letos už to vidět nechce, já jo, ale počítej s takovouhle hrůzou, Evu tohle nerozhodí, Eva tohle obdivuje, ale je to strašný... Eva v tu chvíli neřekla nic, poté , rozmyslete si to, tady máte zkušenost... jak píšeš bouřící vzpomínka, která pro někoho je strašná a pro někoho silně úžasná... poté jsem vzpomínala na toho pána, přišli jsme k němu s kytarama, on i s když nemohl mluvit si o písničku řekl a pak v leže a s hadičkama odkudkoli tančil v leže na posteli... a já v tu chvíli si vždy říkám, jak je to úžasný a děkuju všem, kteří něco, tady hrát a zpívat umí, a předají dál... nevnímám to jako strašný, vnímám to jako úžasný...
jak píšeš:
co znamená být člověkem?
nejspíš žít mezi nebezpečím a možnostmi
12.12.2015 02:02:41 | zelená vílareagovat
když se viditelnost blíží nule... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
první co mi napadá je Pohyblivý svátek... :-)Pravda... zvláštní to slovo... tolik pravd, kolik lidí... mně jedna pravda obrátila svět vzhůru nohama a když se to ustálilo, naučila mě objevovat... a jednu pravdivou větu si budu pamatovat navždy... pamatuju si ten den, bylo mi tak devatenáct a šla jsem za školu s kamarádkou... byl to super den, ale také jsem si stihla v ten den vzít od lékařky svou zdravotní kartu... a tam si tuhle větu přečetla... a svět byl vzhůru nohama... bolela tři lidi a já tehdy poprvé viděla tátu plakat... a taky od té doby mám ráda ptáky, protože ten den byl papoušek jediný živý tvor, kterému jsem věřila... v té pravdě :-)
12.12.2015 01:38:51 | zelená vílareagovat
byla jako studna... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
zdobila jsem stromek dnes večer... Kateřinka odmítla cokoli řešit a ani dívat se nechtěla, byla nastydlá a poslední dva dny má naštvané na vše... a tak jsem si z půdy přinesla ozdoby z dětství...jako svátost jsem otevírala ty krabice a usmívala se... přivírala jsem oči a uvnitř se tetelila blahem... brala jsem do ruky každou tu kouli,pohladila jí a viděla tátu... cítila jsem ho...celý večer se dívám na ten dvoumetrovej strom a hltám odrazy v těch koulích... je krásnej a já dnes tisíckrát byla tou malou holkou...je úžasnej... jako dítěti stromek nosil Ježíšek, ale Kateřinka od mimina ho se mnou zdobí, zdobíme ho pro Ježíška a poprvé od tátova odchodu jsem vyndala tyhle ozdoby... kdybych tušila, že to nebude chladit, ale hřát udělala bych to dávno... :-)a mně se vůbec nechce spát...
12.12.2015 01:25:23 | zelená vílareagovat
ne děl.. Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
jela jsem v autě z práce a jela jsem sama... automatický dávám flešku do zařízení a poslouchám koncert pro Hapku, v tom okamžiku se usmívám a notuju si... a pak si uvědomuju, že musím zavolat na jedno oddělení, zastavuji zavolám tam, a informaci předám a zjišťuju, že stojím před květinářstvím... a tak jo, koupím stromek, mají jen ohromnej, je krásnej, dotýkám se ho a říkám si,nevejdeš se, nevejdeš...a tak nasednu do auta a říkám si, ne já ho dnes koupím, je třeba sundat síť ze zadního prostoru auto a tak v šatech se pokouším toto zařízení vyndat, nejde mi to, hlavou mi projíždí, hmmm... tuším, že na tu hlavní silnici vystrkuju své pozadí a začínám se smát a měním polohu, nakonec si uvědomím, že síť lze jen sesunout, dělám to a přejíždím kousek do jiného květinářství... srdce zaplesá mají je... vau, a už hladím ty stromky...vyjde paní se slovy, dobrý den, mohu vám pomoci?? jéé dobrý den, vybírám stromek, jasně, já vám ho vyndám a ukážu..směju se a říkám netřeba, já dávám na lásku na první pohled, tenhle bude vánoční ... zaváže mi ho, zaplatím jí a ptám se, pomohla byste mi s ním do auta?ale jasně... a už ho drží a odnáší... volám na ní, že ji pomůžu, nene ráda vám ho tam dám a pomáhá mi s ním i do auta... přeje mi krásný vánoce a já vyštrachám v kabelce andílka a dávám jí ho... moc děkuju a krásný vánoce a dávám jí ho... zvedne ke mně oči a usměje... ježiš děkuju, ... říkám pro štěstí a ještě jednou děkuju... rozzářila mi den, milostí, ochotou... :-) a není to samozřejmost... tohle je také lepší než číst Vergilia...
12.12.2015 01:07:56 | zelená vílareagovat
klovy bez zobání... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života
dneska jsem se mírně vnitřně vytočila... šla jsem na poštu, mám takový dojem, že na poštu je první předpoklad podle kterého přijímají své pracovníky - nepříjemnost... jednu takovou jsem pozdravila a podala jí občanku se slovy dobrý den, mám tu dva balíky na toto jméno a adresu, nemám k tomu poštovní lístky, protože řidič, co mi to vezl neměl drobné a tak jsme se domluvili, že mi to odveze sem... mrkla na mě za sklem a nacvakala cosi do pc... mám tu jen jeden!!!a zamračila se na mě za sklem, já se usmála a říkám, nikoli máte tam dva, řidič měl dva a dva jsem objednala... říkám vám, že tu mám jen jeden, takže vám dám ten... ano, dejte mi ten jeden a zjistěte mi, kde je ten druhý, víte, potřebuji oba a tak bych ráda věděla, kde ten druhý je...máte tu jen jeden a ten vám dám ... dobře, dejte mi ten jeden a poraďte mi, kde by mohl být ten druhý... cosi vytiskla a zmizela... tak jsem si prohlížela pohledy, co byly nalepené na skle... vyšla druhá, která za dveřmi vycucla tak kilo citrónů a setřela mi, že neví,kde je a že něco ještě nemá v počítači a že toho má moc, tak ať ji neobtěžuji a přijdu jindy... usmála jsem se a říkám všichni máme něčeho moc a něčeho málo a jestli mi dá informaci, že onen balík v tomto objektu je a třeba není zpracován, ale že ho získám, třeba kdykoli, bude velmi velmi hodná a já na toto místo budu jezdit třeba třicetkrát denně... vyslala ke mně vichřici, ale prohrabala se papíry a řekla, jo, je tu... jste laskavá, já si přijdu a vzala jsem si ten jeden a šla jsem do háje... :-))k účinkujícím, detailu, polokompetu, kompletu, šmíru, přiblížení, hovoru on-line, zkomolenině,rozpočtu a chuchvalci přidávám odejít se ctí... :-) u dveří jsem zakopla o zarážku dveří, vyrovnala jsem to a s chechtotem vlítla jakémusi muži do náruče... no někdo toho má opravdu moc :-)))
12.12.2015 00:52:18 | zelená vílareagovat
v modravém elektrizujícím rozbřesku… Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
...dokázat vpustit světlo
aby bylo možné
podat obsah srdce...
krásná myšlenka...prostě odtemnit :-)
ST- moře umí vyprávět a Ty to umíš napsat enigmane ;-)
11.12.2015 22:36:21 | Malá mořská vílareagovat
když je mléčný den voňavý jako naškrobené povlečení... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
...ono vůbec se dotýkat těch na zem spadlých...
když je mléčný den voňavý jako naškrobené povlečení... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Nádherný, úžasný text s hlubším zamyšlením, jemně vlídný...
Zřejmě jsi našel Cestu, a nadechl se Života... děkuji :-)
11.12.2015 18:31:45 | Helen Zaurakreagovat
když je mléčný den voňavý jako naškrobené povlečení... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
....dotýkám se úsměvem.....Ji./úsměv/
když je mléčný den voňavý jako naškrobené povlečení... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
nedotýkejte se ani drátů spadlých na zem..milujte se v objetí..nebuďte dotýkanou obětí...
v modravém elektrizujícím rozbřesku… Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
...už jsem se zaposlouchala....Ji./úsměv/
v modravém elektrizujícím rozbřesku… Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
na chvilku jsem se ocitla na pevnině,vodní pěna odlivu mi už témeř omývala kotníky a koukala jsem na lekníny,ale komentář pode mnou mě děsně rozesmál :-)
10.12.2015 17:24:57 | střelkyně1reagovat
v modravém elektrizujícím rozbřesku… Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Tlukot srdce nezapřeš ani pomatenou písní mořských panen, natožpak flétnovým bubnováním na mušle se zátiším lásky...
v modravém elektrizujícím rozbřesku… Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
kéž nás provázejí příběhy "flétnového šepotu mušle"...:-D