Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
o básni na spadnutí Publikoval(a): Frr | Básně » Ze života
To už hvězdy vědí...:)
Třetí hodina po půlnoci Publikoval(a): Pamína | Básně » Ostatní
Vidím tě, jít, usmívat se...
A kdo by nechtěl křídla, alespoň na chvíli...:)
Viděla jsem matku Publikoval(a): Dreamy | Básně » Smutné
Zpívej...:)
O čem se moři v noci zdává? Publikoval(a): Duhová Rybička | Básně » Ostatní
"Odpočinula" jsem si při čtení...:-)
momentum odhodlání... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Jak opomenout fakt, že tou kostrou hejbnout musím, tak, aby mě to nezpomalilo...:-)
dar čínských básníků Publikoval(a): Frr | Básně » Ostatní
Ale kuš! Uvědom si, co máš sousedů...:-))
Městští psíci Publikoval(a): Now | Básně » Ze života
S těmi chodníky by už měl někdo něco udělat...:-)
dar čínských básníků Publikoval(a): Frr | Básně » Ostatní
Jestli já se někdy při čtení tvých dílek zapomenu nadechnout, tak si mě nepřej...:-) A s tím vínem, opatrně! Básníku...:-)
Šepot větru Publikoval(a): Jenda P. | Básně » Příroda
Pěkné, snivé čtení...:-)
Viděla jsem matku Publikoval(a): Dreamy | Básně » Smutné
Úmyslně vkládám část vzkazu psaného pro Šerého...:-)
Když jsem byla včera na posledním rozloučení, uvědomila jsem si, že pro mě nešlo tolik o zemřelou a tady zase podotýkám, že ve vší úctě k ní to byl prvotní záměr, s pokorou se rozloučit. Ale pak přišlo něco, co asi nepotřebuji omlouvat, ale zároveň ani zastavit. Nejprve mi hlavou běžely běžné věci, přemýšlela jsem nad zcela obyčejným a aktuálním děním dne, člověk by řekl...hlouposti ve smyslu, " Ještě se musím zastavit nakoupit a dovařit ten vývar,jo ten musím, kvůli Aničce, štve mě, jak teď jí, pak ji nemá být špatně....." a najednou mi sjely oči na pozůstalou ženu, matku tří dětí, z nichž poslední právě pochovávala. Ona...sama vdova, která svého manžela pochovala v přibližně stejném věku, jako své tři děti...najednou jsem si uvědomila, že tou, co je "mrtvá", je právě ona, postava v černém, nehnutě přihlížející, prázdná, průhledná a přitom tak vnímavě bolavá. Myslím si, že na sebe strhla nejen moji pozornost, ale většiny přítomných. Dívala jsem se na ni a sama sobě si recitovala myšlenky, které z nějakého, věřím, že pro mě důležitého důvodu, měly zůstat zachyceny. Jak už jsem psala, v důsledku jsem pochopila, že včera nešlo ani tak o ženu zemřelou, jak ženu "mrtvou", zlomenou
a o mé vnímání pokory ke svému životu, k životu obecně, potlačení malicherností, které vstřikují, celkem neúnavně, jedu do každodenních nádechů.
Přemýšlela jsem, jestli tuto básničku vůbec na Liter umístit, jak bude působit na ostatní, jak moc se budou případní čtenáři bát jejího obsahu, jak moc se budou snažit přehlížet smrt, která je druhou, neodvratnou stranou života, přičemž tou první, je samotné zrození. I když si to zřejmě každý přeje, ale ani láska nepatří k životu tak "konstantně", jako právě tyto dva krajní mezníky.
Sama jsem matkou tří dětí a musím říct, že i když jsem se snažila zachytit bolest ženy, která přišla o poslední dítě, stále pro mě zůstává nepředstavitelnou.