Proč si tím lámat hlavu?

Mě se moc líbí, když vědci tvrdí o věcech, které nemůžou změřit, že si to s námi jen pohrává náš mozek.
Ať už jde o posmrtný život či různé paranormální jevy a tak.
Ovšem, co se týče naší uznané reality, tak je vše v pořádku.
Přesně tak to všechno okolo vypadá.
V tomto případě má mozek pravdu.
No není to báječné?

Honí si čerti vocas?
Myslím jako psi.
Zní to jako poměrně hloupá otázka, ale já osobně miluji hloupé otázky, které nedávají smysl, protože otázek, které baží po smyslu je až příliš.
Je to příjemně uvolňující.
Jako neopatrně roztrhnout pytlík bonbónů, co se vyhrnou do všech stran s nadšením dětí, kterým skončilo školní vyučování.

„Vždycky jsem rád souložil venku,“ říká soused opřený o francouzskou hůl, protože mu před třemi dny vytáhli z nohy šrouby.
„Kdekoliv to bylo možné. A holky to měly rády.“
„Jen jestli jsi je neznásilňoval.“
„I to mají holky rády.“
„Prostupnost hmot není soulož.“
„To už ale mluvíš o sobě,“ řekl soused a vyzkoušel prostupnost francouzské hole na mé holeni.

PS.
Soused vykládal, že by se nechal zmrazit, aby viděl jak to tady bude vypadat za pět set či tisíc let.
„No zimu máme na krku, tak to můžeš zkusit,“ řekl jsem.