Není žádným štěstím vědět

„Nebuďte řidiče při jízdě!“ Řekl jsem chlapci, co na nás pořád dorážel od baru.
Chtěl si povídat, ale jeho povídání mělo formu monologu ze spaní.
Soused ho nechal doznít, a pak mi řekl, že si dá do testamentu, abych držel nad hrobem při jeho pohřbu to drahé kolo, co si na stará kolena koupil.
„Myslím, že ne. Já budu velet četě chlapů s puškama.“
„Nepotřebuji čestnou salvu.“
„Ale ano. Ti hoši rozstřílí tvoji rakev, aby byla jistota.“
„Ach vy nevěřící Tomáši.“

„Já nevěřím ničemu, protože když jsem párkrát věřil, tak to dopadlo až k nevíře špatně,“ vychrstl na nás kluk od baru svojí větu, kterou nejspíš neříkal poprvé a byl na ní náležitě pyšný.
„Idiotů nás nemůže zbavit bůh. Ačkoliv si to spousta idiotů myslí,“ řekl soused, když mládence opustil úsměv na tváři, a otočil se k nám zády, aby dál řídil svůj autobus do jiné dimenze.
„Nic bych nedal za to, že nám je sesílá právě On. Jinak jsme přece tak nudní. Bez dramatické zápletky na nás nic není,“ řekl jsem posmutněle.
„Kolik asi bude třeba těch chlapů s puškama?“ zadíval jsem se do nechápavých očí servírky, když mi přinesla další šálek čaje s rumem.

Nálada ztrácí na vážnosti, když i kněz v černé sutaně udělal kotrmelec, a jelikož byl na ostro, tak zacinkal v povětří kulkami, jak na starodávný zvon, který se válí na bojištích v podobě ostrých kulek.
Někdo by měl ty vraždy zakázat.
Chcete se rozpočítat?
„Když se zeptáš válečného veterána jestli se mu po té válce stejská, tak co myslíš, že ti odpoví?“ řekl soused.

PS.
„Buď si objednejte anebo vypadněte!“ řekl nám pingl, co měl zuby jako upír.
Zvedli jsme se k odchodu a já přemýšlel nad tím, k čemu jsou všechny ty revoluce.