Dívám se do stropu a žasnu

Kouzelník, který bůhví proč přišel, mával nad mojí hlavou hůlkou, a snažil se mi vymazat paměť, a já říkal krucifix; jdi s tím už do hajzlu!
V ložnici jsem našel šlehačku, koláč a oranžovou vestu počišťovačky města.
„Potřebuju tvůj průkaz s fotkou,“ řekla žena bez vesty, a já neměl tušení o čem se to mluví.

Přeřízl jsem ji rámovou pilou, ač nejsem kouzelník.
Toho se mi podařilo vyhodit.
Byl totiž hodně druhořadý.
Byl jsem povzbuzován partou druidů, kteří mě bodali hroty svých srpů.
Jednoho vyhodíš a jiní se objeví.

„Takhle mi to ještě nikdo neudělal,“ krvácela mi dozníváním škubající se vášně do peřin.
Něco neidentifikovatelného vždy visí ve vzduchu.
Byly doby, kdy jsem nevěděl k čemu je pupeční šňůra.
Některé události vstoupí do dějin, ale většinou se jen něco stane.
Fakt jde o život, když jde o život?

PS.
Znovu jsem usnul a zdálo se mi o tučňácích, jak si vykračují po bílé promenádě.