Žijeme na globusu

„Včera jsem se díval na americký mysteriózní film, který končil strašně vznosnejma větama, jak vesmíru záleží na každém z nás, a docela dlouho se to táhlo, aby byl člověk vyladěnej na ten vesmír, ale autor nepočítal s tím, co dokáže komerční televize, protože v okamžiku toho duchovního orgasmu přišel ostrý střih...Psí sádlo Voštarek, zazněla hlasitě reklama a vše jedním šmahem vymazala. Zkrátka borec na konec.“
„Je lepší kytarista Jimi Page, David Gilmour nebo Jimi Hendrix?“ zeptal se soused, který to moje povídání vymazal stejně tak.
„Záleží na tom kdo by zahrál lepší Bednu od whisky.“
„Ty skončíš jako nosič odhozených kufrů u řeky Styx.“
„To zase není tak špatná perspektiva,“ pokýval jsem spokojeně hlavou.
„To ty budeš máchat prádlo vesmíru v rozladěném klavíru.“
„Nemám hudební sluch,“ zasmál se soused.
„A ke všemu nemáš představu, co tě tam čeká za bombarďáky.“

„Naše holka nalezla kondom,“ vstoupil nám do hovoru muž s vysoko zdvihnutým obočím, takže vypadal jakoby se pořád divil.
„Myslela si, že je to balonek. Vlastně on to je balonek,“ dodal po chvíli s tím výrazem překvapeného člověka.

„Jak vlastně voní štěstí?“ řekl soused a obočí muže definitivně zmizelo.
„Urbi et orbi,“ řekl jsem já a servírka s výstřihem plným životního poslání, obklopena vůní mandarinkového nebe, se k nám naklonila s výzvou.
„Ještě si něco dáte?“

PS.
„Viděl jsem babku s chodítkem, jak šla měsíční chůzi,“ řekl soused.