I kostra chrastí melodií

Na rtech se ti zachvěl úsměv přes kříže na hrobech.
Vykládala si karty na život a smrt.
Smál jsem se těm drobtům budoucnosti.
Nad hlavou si roztáčela gramofonovou desku s pohádkou Zapomenutý čert od pana Drdy.
V průjezdu jsem pátral dlaněmi pod tvým tričkem, abych si pohrál s tvým tělem, a ty jsi zatím chtěla v kostele krást svíčky.
Svůj svět skrývalas pod zavřenými víčky.

Kolem rybníka se bála chodit, když jsi viděla film Čelisti.
„Pořád jsem viděla tu nohu jak padá ke dnu.“
LALALALA...zpívala...aby se nebála.
Lze najít bezpečí i v náruči nájemného vraha?
Tvůj otec se jmenoval Leon a přežil koncentrační tábor.
Ty jsi smrt nepřežila.

Dýchl jsem na svět a on se mi zamlžil.
Láska může vypadat všelijak.
Může to být zvyk, ale pořád je to láska.
Jak to, že mi nikdo nepřipravil narozeniny s dortem, z něhož by vyskočila nahatá dívka?
Jak to, že jsem neměl šanci zestárnout se svojí holkou?

PS.
I padlé dřevo ještě dlouho žije svojí vůní.