Zajíc a lev

Anotace: To se takhle jednou vracím busem domů a moje úvahy se nesly podivným směrem. Aktuálním, prazvláštním, ne moc optimistickým. Kolem to vře, klokotá, každý řeší co by kdyby, tak jsem si to musel napsat a teď se o to dělím. Lev a zajíc. Zajíc a lev.

Zajíc a Lev

Přišel jsem si takhle jednou
pro svoji choť neposednou.
Seděla si klidně v hájku,
pojídajíc sama Májku.

Vedle ní se válel zajíc,
nabízela mu svůj krajíc.
Ač to není žádnej louda,
nestihnul dát ani kouda.

Za uši se třese v dlani,
marně se smetaně brání,
zbytečně slibuje dary,
nepustí, co chytly spáry.

Kdybys radši nemigroval,
kdyby ses tam někde schoval,
kdybys doma zabojoval,
já bych tu teď nepoloval.

Zajíc, to je  jasná věc,
zdrhá hned jak padá klec.
Lev snad nedá vylekat se,
nezlomí se hnedle v pase.

Kdo byl lev a přesto prch',
kdo z revíru svého zdrh',
ať už předtím, třebas pádně, pěl,
tím, že utek ... pochyběl. 

Do mříží jsme svoji pílí,
dlouhou dobu zevnitř bili.
Že k nebesům bychom vzhůru,
pěli jsme, nechávajíce spáti můru. 

My, lvové, ale nechceme stále v mříže bít,
chceme jen v klidu, pokorně tu žít,
Chceme v pravdě vědět a i v pravdě plát,
a když není třeba, nechceme zajícům lát. 

Však vězte přeci, moci myslí páni,
Vězte vy, svým chtíčem hnáni,
Lev jak zvedne hlavu svou,
Potrefení, hlava nehlava, to odnesou. 

Země lví, v to přec' netřeba věřit,
chrání ti, se kterými se těžko měřit,
a ať už si kdo a jak chce prská,
zajíc pak cvalem hnán jen uchem mrská.

Neboj se národe nic a klidně se směj,
Když srandu si uděláš, hned je ti hej.