prokletý básník
prokletý básník
psal
jako když sral
slova jak hovna
z úst mu tekla
myšlenka pokaždé se smekla
a utekla mu někam stranou
to jeho duši rozesranou
poleptanou dotykem Pekla
pro smích dal světu
ten, kdo soudil
aby už víckrát nezabloudil
a vypadl vždy zadní branou
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Jednoho znám...myslel si, že je prokletý. Hlava mu z toho málem praskla. Uslyšel ho jeden chlápek. Chtěl se mu podívat do očí, předvést se mu jak je "krásnoučký". Co ve svých očích po tom setkání uviděl..k smrti se vyděsil. Byl to však blbec...mínil, třeba alespoň část té hrůzy předal mě a uleví se mu. Až po čase mu došlo, že duše toho nešťastníka dostala nelehký úkol...měla a byla zrcadlem lidstva...není divu, že se z toho hnusu a svinstva málem zbláznil. Není to jeho peklo, nejsou to jeho démoni. Jeho duše je, byla a vždy bude průzračně čistá a silná. Ten chlápek se musel vrátit...pokleknout a říct, promiň, že i já jsem tě zklamal...je mi z nás všech taky na zvracení. Dostaneme to co si zasloužíme a ty se už netrap. Jednoho dne se tvé zrcadlo rozbije a ty se osvobodíš.
22.07.2025 10:35:21 | Mirakulum Smeiros
Prokletí vodou ze stoky připíjej na pochybný zdraví životu a jsou to tací kabrňáci, že jejich úsměv přitom není křivej - upřímnost ze který se zvedá žaludek, tu nesnese slabá nátura:-)
Já jim tleskám:-)*
18.07.2025 22:35:42 | cappuccinogirl
někdo mluví sladce a usmívá se medově, ale smrdí hovny na sto honů, příkladů je zde habaděj. Jiný neotesaně a hrubě řekne pravdu, která smrdí, a stejně to nevadí
18.07.2025 23:55:29 | takk
