Dopis který mne našel

Krásný den — a slunce svítí,
v novém bytě, čerstý start na cestě bytí.

Starý nábytek jsem ponechal, pro krásu recyklace,
když utírám prach, dýchají na mě stíny generace.

A z vrchu skříně tiše, jak vánku vřelý dech,
se snese obálka, zežloutlá jak letních knih hřbet.

Nese v sobě slova skrytá, tichá, němá,
otevřít ji — toť odvaha sama.

A v řádcích, co čas dávno rozptýlil:
„Miluji tě — a děkuji za tolik společných chvil.“