Proběhnout labyrintem pro kus sýra
Proběhnout labyrintem pro kus sýra
Anotace: ...
„Kde chcete být až tady nebudete?“ ptala se mě dvě děvčata od Johovistů, když mi vrazily do ruky leták, že se mám rozhodnout.
„Kdy?“
„No až tady nebudete?“
„Vy víte kde budete?“
„No my budeme v Ráji.“
„A jak to víte?“
„My věříme v bibli.“
„Oni tam o vás píšou kde budete?“
„To se týká nás všech, co věříme v bibli, a co je v ní psáno.“
„Úplně ve všechno?“
Tam kde bych neměl být.
Tam bývám častěji než bych chtěl.
Ale občas spát člověk prostě musí.
Hodně se toho nyní napovídá o kontrolovaných snech.
Lucidním snění.
Neskrývá se v tom nebezpečí, že zase něco poděláme?
Uleháme s představou, že tento den ještě nebyl ten pravý.
Poslední.
Nevíme nic a chceme se holedbat tím, že víme všechno.
No jinak bychom se mohli zbláznit.
PS.
Hlavně si nenasazujte červenej nos!
To vážně nesnáším.
Komentáře (9)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk09.12.2023 11:37:09 Frr
ještě, že nám erekce nevydrží na furt...už i teď je to někdy k zbláznění! ST*
18.11.2023 20:22:16 básněnka
Já ani vlastně nevím kde chci být, stačí to? Vymyšlený ráje to asi nebudou...
18.11.2023 15:32:58 uživatel smazán
Já jsem jednou potkal holku s klukem z téhle sekty, ona se semnou dala do řeči a když už to vypadalo, že ji přetáhnu na svou stranu (ateistickou), tak ji kluk odtáhnul, že spěchají na oběd.
Škoda. Baví mě se s nima bavit...
18.11.2023 15:05:03 cappuccinogirl
Vím, že je tohle myšlenkovej přesah, Jortí. Ale promiň... já to vidím takhle. Jsem kdo jsem, jen obyč ccino-tvor, člověk.A narodila jsem se do tohohle světa, chodím po týhle Zemi. A víš, mně to stačí. A držím se toho všeho tady seč můžu. Žiju pro okamžik. Pro svý teď. Přemejšlet o smrti, o tom co bude po ní... proč bych se v tomhle měla myšlenkově ztrácet, když ani nevím, jestli opravdu něco bude??? Indicie mám, nasbírala jsem...spoustu teorií, od lidí kolem...ale kdo ví, co bude... a která z nich je ta pravdivá? A co když ani jedna??? Já jdu světem, užívám si svůj párek v rohlíku a koukám kolem sebe, do čeho chci se zapojím, co vtáhne mně, aniž bych chtěla, to vždycky nějak dám, žiju tak abych se za sebe nemusela stydět...a to mi stačí. Stačí k úsměvu...a ke štěstí, ne nijak velkýho, ale jo, šťastná jsem, hochu... i když tak nějak přízemně a bez teorií co by, kdyby... já nesnáším hru na kdyby!!!
Návštěvnost
