Uši ke slyšení

„To je nějaký divný lokál,“ řekl chlap a omyl si tvář v křtitelnici.
Vracel se z baru a potřeboval si protřít oči, aby se podíval, kde to vlastně je.
„To si ty, co jsi se svlíkala v noci u tyče,“ zasmál se na paní, co šla na ranní mši.
„No nic. Až budeš velká. Bude z tebe selka.“
„A vy skončíte v plamenech.“
„No tady je opravdu chladno, takže dík za tu starost.“
Žena se odporoučela částečně do mdlob a částečně do kostelní lavice.

„Pane bože! To je tedy hustý,“ řekl, když se pořádně rozkoukal.
„Nevyslovuj jméno boží nadarmo, synu.“ řekl kdos za jeho zády.
„Tati,“ řekl automaticky a tak nějak ztuhl.
„Nikoliv tati, ale otče,“ nechal se opět slyšet hlas.
Otočil se a zjistil, že tohle rozhodně není tati.
Ulevilo se mu.

„My jsme tady velmi benevolentní, ale jsou jisté mantinely...“ počal vykládat muž v oděvu, co viděl v jednom podniku, kde mu napráskali bičíkem.
Říkali, že je to pro jeho potěšení.
On ten pocit nesdílel.
„Chápeš synu?“
„Nemáte doufám bičík?“ optal se pro jistotu.

PS.
Z dálky je slyšet hospodský harmonikář.
Jmenuje se Doppler.