Anotace: ...
Slepovala rozbité vázy na zakázku.
Žila v domě plném manželství, a tak měla práce pořád dost.
Žila v malé garsonce zasypané lidskými příběhy.
Žila mezi troskami váz a džbánů, co vypadaly jak zříceniny starých hradů.
Sama na takový svazek nevěřila, i když jí nadbíhal moc slušný mládenec.
Syn majitelky pekárny, která ji všude pomlouvala.
I ona měla svou neřest.
Ráda navštěvovala cirkus, kdykoliv nějaký v okolí rozbil stan.
Sama nevěděla proč ji to šapitó, plné pilin a zápachu po divoké zvěři, tak láká.
Sedala k němu co nejblíže, tak aby si toho světa mohla nabrat do dlaní a ukrýt je v hedvábném šátku.
Nejvíc se ji líbili ti lidé, kteří uměli vyhazovat do vzduchu předměty a zase je chytat.
Klauny a drezéry měla jen za nutné zlo.
Ale ti muži, co žonglovali s tolika předměty, aniž by jeden z nich upustili.
A když to jeden z nich udělal s vázami, tak pocítila velmi zvláštní zamrazení v podbřišku.
Bylo ji jasné, že kdyby na ni ukázal prstem, tak by za ním odešla v transu kamkoliv by chtěl.
Nikdy se to však nestalo.
PS.
Doma si dala hedvábný šátek pod polštář než šla spát.
A když pak slepovala další vázu, tak se ji navracel onen zvláštní pocit v podbřišku.
Až měla sama chuť vzít vázu a vyhodit ji do vzduchu.
někdy žonglujeme a ani si to neuvědomujeme... pak aplaus.. nebo rozbité vázy...
04.07.2025 00:35:30 | narra peregrini
...Horší je,když někdo jen tak žongluje se slovy.....Ji.P.S.Zajímavý obrázek,jako ostatně skoro vždy u Tebe Jorte...
30.06.2025 22:14:55 | jitoush